|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Cítím vánek tvých vlasů
nezkrotných jak řeka
uprostřed příboje břehů
naše dlaně staví most
v tišinách mlh dechu
bárky s naplou plachtou
míří přímo k sobě
netknutě stojí jak povadlé květy
vracející prožitek vln
protkaných náznaky doteku
o něž usilujeme.
Mé lodi uvízli v písčinách
mezi rty pozorující
rýhu průplavu zad
co spojuje pobřeží nekonečnou zdí
z listů podzimních květů
lisovaných mezi stránkami knih
a pijí první svítání rtů
svázané slabým šálem
z opakovaných slz na skryté hradby
osamělých křídel kytic
zajatých v mělčinách.
Mnoho květů rozkvetlo
v právě rozeném rozbřesku
poslední hvězda mě navádí
do středu mlhy věrnosti
kterou jsi zahalena
tůní zvědavé řeky
chtěla spatřit skutečnou vinici
svými břehy rozřezává pavučinky
ranního procitnutí přílivu
prvních nesmělých doteků
právě padaných listů.
Bóje ostychu uvnitř nás
upozorňují na lákající vlny
do hladin ztroskotání
ve snaze odlehčit zvědavosti
a otevřít knihu své volnosti
zežloutlou od uschlého listí
rosvítí skalní majáky
které navedou zbloudilé lodě
k tomu správnému květu
s napnutými všemi plachtami
trhaných o stonky bezvětří.
|
|
|
