Zaklapnul za sebou dveře a zamkl na dva západy. V úzké chodbičce bylo šero. Po paměti nahmátl kabát na
věšáku a namáhavě nasoukal ruce do rukávů. Z kuchyně se ozývaly zvuky dávení. Všiml si mokrých šlápot
na linoleu se vzorkem třešňových parket. Vzduch byl prosycen vůní mýdla.
"Miláčku !"
Obul se a zatím co si pomalu zapínal kabát, prošel chodbičkou do kuchyně. Z kapsy kabátu vytáhl šálu a
omotal si ji kolem krku. V bytě byla zima. Dech se srážel v malé obláčky páry. V kuchyni seděla mladá dívka.
Jednou rukou si přidržovala pramen plavých vlasů za uchem a namáhavě vykašlávala houskový knedlík. Před
sebou měla talíř s porcí plněných paprik a několik knedlíků. Knedlík dopadl s plesknutím do omáčky barvy rzi.
Otřela si bradu do pruhované utěrky a usmála se na něj.
"Co máš dneska, miláčku?"
"Vidíš, plněný papriky s knedlíkem. Už si večeřel ?"
"Ne. Ještě chvilku počkám. Zatím si dojdu na pumpu. Musím napsat pár článků do Starý gardy? Je na mně řada," povzdechl si a poškrábal se v bujné kštici. "Co děda? Co dělá?"
"Odpočívá. Dnes máme casting den. Kamerovej systém už jede."
Její hlas zněl unaveně.
"Jak bylo v zaměstnání, odpočinula sis?"
"Ale jo, fasovali jsme nový povlečení," zazubila se šťastně, "s takovym krásnym květinovym vzorem!"
"Nojo, du na pumpu, připrav mi, prosim, nádobí."
Prošel zpět do chodby a zamířil ke dveřím záchodu. V místnosti se svítilo. Zánovní rektální pumpa se kovově
leskla. Dávkovač byl plný. Na malém displeji červeně zářil nápis "KR. NA CES.+BR.KN.+SP.". Slastně
přimhouřil oči a stáhl si kalhoty. Už si zaváděl rektální hubici, když si všiml nepřirozené barvy obsahu dávkovače. Šmouhy karmínové barvy dávaly vědět, že něco není v pořádku.
"Kurva, to je snad krev!?"
Přeběhl mu mráz po zádech. Dech mu uvíznul v plicích. Měl pocit, že ho to roztrhne.
"To ne, já ne!"
Nějakou chvíli těkal zmateně očima z displeje na dávkovač, pak si natáhl kalhoty a pořádně utáhl opasek,
aby zmírnil bolestivé stahy střev. Otřel si opocené čelo do rukávu kabátu a vyklouzl ven na chodbu.
...
"Dědečku...vstávej...dědečku..."
Stařec se s požitkářským výrazem ve tváři převalil na druhý bok.
"Kurva, dědo...vstávej!"
"Co...co...cože...co je?"
Děda se zdvihl na lokty a vzápětí bezvládně padl na pohovku. Zašátral po stolku po brýlích. Nahmatal je a usadil
na obří orlí nos. Chvíli rozespale ostřil na tvář člověka, ktrerý ho vyrušil z klidného spánku.
"Co se k sakru děje?"
Pavel poněkud zrozpačitěl a nervózně se ukazovákem poškrábal na spánku.
"Ehm...nechtěl...nechtěl by sis dojít na pumpu, dědečku?"
Stařec se zatvářil znechuceně.
"A kvůli tomu mě budíš? Proč bych měl kurňa chodit na pumpu. Snad si sám vzpomenu, kdy si mám dojít, ne?!"
"Ale já myslel...jsou tam navolený jahodový knedlíky...vim, jak je máš rád, tak sem myslel..."
"Já si na dneska objednal restovaný játra s hranolkama...chm...asi to na ústředně pomotali..."
Pavel na něj zíral v prosebném očekávání. Nevědomky mu uniklo žalostné zakňourání. Krev v dávkovači ho děsila. Děda si sundal brýle a promnul si oči. Pavel je rychle vzal ze stolu a strčil do kapsy kabátu.
"No dědo, měl byste si pospíšit, aby vám Štěpka nezasedla," pokusil se o odlehčený tón, ale slova mu krkem
klouzala příliš neochotně, aby to znělo přesvědčivě.
"Nojo porád, už jdu, snad se svět nezboří..."
Namáhavě se zvedl z pohovky. Zašmátral znovu po stolku.
"Kde mám brýle? Sakra, teď sem si je sem odkládal!"
"To nevadí, dědečku, já vás tam dovedu. Pak je najdeme. Asi někam zapadly."
Mrazilo ho v zádech, když si uvědomil, jak zoufalé a nepravděpodobné jsou jeho výmluvy. Děda se ale nechal přesvědčit. Přičítal to jeho rozespalosti a rozmrzelosti. V takových chvílích také odmítal o čemkoliv diskutovat a handrkovat se. To měl po něm. Popadl starce za paži a pomalu ho dotáhl na záchod. Děda vlezl dovnitř
a dlouze ostřil na displej.
"Taky si mohl koupit pumpu s větším displejem. Jak to mám bez brýlí přečíst, kurňa!?"
"Tak se podívej na dávkovač. Je to sice trochu špatně natrávený, ale to už se v tvém věku dá předpokládat."
"Nojo porád...tak už snad zavři, ne?!"
Pavel zabouchl a přitisknul ucho na dveře. Za chvíli se z druhé strany ozvalo úlevné zasténaní a tichý zvuk
elektromotoru pohánějícího náplň dávkovače rektální pumpy do starcových střev. Oddechl si. Z kuchyně na něj zavolala Štěpka:
"Miláčku...musíme zajít pro kelímky na jogurt, už mi došly...a odneseš prosím večeři do sběrny?...mám natáčky,
však víš..."
Normálně by ji v duchu za ty výmluvy poslal do prdele. Měl ale dobrou náladu. Popadl síťovku s dvěma
zavařovacími sklenicemi, sundal si kabát a šálu a vyrazil do obchodu. Venku bylo krásně. Slunce stálo nízko nad střechami domů. Bloky výhřevných jednotek rovnoměrně rozestavěných podél chodníku příjemně hřály. Kráčel
pomalu k obchodu, otvírat budou až za patnáct minut. Usmíval se. Byl spokojený.
