Šeptám ti potichu vánku do ucha,
pochybnosti o nás, o světě,
kde sídlíš myšlenko má, ach předtucha,
na vzdálené rajské planetě.
Šeptám ti potichu vánku do ucha,
nápěv co zdědil jsem po tetě.
Slyšíš? Trpká rajská hudba do ticha
stéká po zelené vinětě.
Šeptám ti potichu vánku do ucha,
myšlenko prosíme posté tě,
co stane se až hudba má dodýchá,
co zabrnkáš naposled ve větě.
Královno ticha a holubic teď slyš,
gramofon skřípe, hra poslední
smutně zní, odpověď tápe o tón níž.
Tluče prudce srdce polední,
královno ticha a holubic teď slyš,
jsi plachá jak kloučci nezbední,
rezedy vplétám ti do vlasů, pojď blíž,
kapko mých moudrých slz nezbledni.
Královno ticha a holubic teď slyš,
zapíjím radosti vínem dní,
pošeptej myšlenko tajemství, kde spíš,
vánku, pospěš než se rozední.
|