Stála tam, na okraji té skály a dívala se dolů vítr jí pročesával vlasy a slunce naposledy rozzářilo její tvář Stála tam, tak volná, naposledy volná
stála tam jako můj stín pohlédla do dáli, viděla širý svět roztáhla ruce jako křídla pro poslední let tak volná, tak volná....
A byla šťastná
Stála jsem opodál a jen jsem se jí ptala: "Nebojíš se, nemáš strach, tak hrozně vysoká je ta skála" ona odvětila: "Mám křídla a poletím, jsem volná, nikomu nic nedlužím"
"A nedlužíš snad něco sobě? Seš si jistá, že bude ti líp v hrobě?"
A ona, zase klidně odpoví: "Bude tam jen mé tělo duše ucítí svou volnost"
Náhle zem se zachvěla a ona přepadla tichým světem zaznělo jak vykřikla....
Chytila se výstupku té skály jen tak tam visela volná, tak volná a přeci spoutaná okovy strachu
Byl to její vnitřní strach nebo pokyn zhůry snad či vítr co silněji právě vál?
Změnil se tón jejího hlasu, prosila, plna strachu "Pomoz, tak pomoz, já chci žít byla by hloupost život si vzít"
Svoboda bez okovů okovy bez svobody člověk nebude nikdy volný
Sápají se po ní, poslové smrti, rvou ji dolů ze skal....
Ona se úpěnlivě drží zakřičí a vidí jen... černotu, prázdnotu, nicotu a okovy není pro ni svobody.... Není volná.. nikdy víc volná....
Její křídla zlomená a tělo bez života já jsem ji viděla a přesto nepomohla.....
Probouzím se zpocená plna obav byla ona můj stín či já jsem byla ona?
Bádám, přemítám, ptám se bylo to varování , predikce? Snad vlastní sen vlastními myšlenkami utvořen?
Bádám, přemítám , ptám se znova Chci někdy zkusit.. být volná? Svoboda bez okovů okovy bez svobody svoboda s okovy
Lepší než poslední výkřik když padáš ze skal když sevře ti srdce strach když nejsi a nebudeš volný jen si vyber .... nicotu nebo svobodu s okovy?
|