|
|
|
 mefisto (Občasný) - 14.10.2003 > Dva lidé mlčky po čtvrt století
a po svých stranách obeplutí vnitřních planet
jdou společně na hranici přílivu
a je jim nalezeně
až k pradávnu...............parádní
| Body: 5
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
 Yfča (Občasný) - 14.10.2003 > Dva lidé mlčky po čtvrt století
a po svých stranách obeplutí vnitřních planet
jdou společně na hranici přílivu
a je jim nalezeně
až k pradávnu
My máme s mým dědkem po čtvrtstoletí společného žití zcela jiné pocity, ale i tak moc pěkné... 
| Body: 5
Doporučil
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
 HáDé! (Občasný) - 14.10.2003 > ...je tu stále plovoucno co bylo na počátku! Ale ta poslední sloka jako by byla o jiných
lidech! O harmonii, která v předchozím chybí! Je tam velký rozpor! - Tvé básnické kvality
jsou ale nesporné!
| Body: 5
| | | <reagovat |
|
| |  Pescatore (Občasný) - 14.10.2003 > HáDé!> Vše, co je živé a probíhající má v sobě rozpor, Hádé. Z rozpornosti se dá utišením přejít do souladnosti, rozpornost se dá také stupňovat v odpor a nesouhlas. To jsou ovšem jen dvě z možností. Já si vybral pro tu dvojici v básni přechod od rozpornosti a nesouladu k možnosti
po svých stranách obeplutí vnitřních planet
jdou společně na hranici přílivu
a je jim nalezeně
až k pradávnu
na konci básně.
| | | | <reagovat |
|
