V hokejové kariéře mě potkalo to nejstrašnější, co hokejistu potkat může. Stal jsem se impotentním. Tedy ne doslova, ale na 81 utkání, kdy jsem nebyl schopen skórovat.
V prvních dvaceti utkáních, co mé střely končily na tyčích nebo zablokovány na hlavách diváků, jsem si říkal, že se nic strašného neděje. Když však jedna z dalších sražených ran trefila do hlavy mého syna, sedícího na tribuně, pochopil jsem, že je na čase něco změnit.
Začal jsem vyměňovat hokejky. V nich to však nebylo. Zkoušel jsem tyče všech druhů od gumy až po beton. Vše marné. Dokonce jsem s některými typy ani nedokázal vystřelit.
I život doma jsem změnil. Manželka spala v kumbálu pro hokejky a výzbroj. Namísto ní se hokejové vybavení přemístilo do postele. Každý večer jsem dětem potutelně kradl pohádkové knížky a všem těm zpropadeným hadrům četl pohádky tisíce a jedné noci.
Začal jsem z pověrčivosti nosit do šatny sádrového trpaslíka. Jelikož jsem však tohoto maskota po osmdesátém utkání bez branky vzteky rozkopal, kluci z týmu se rozhodli, že mi pomůžou.
Když jsem před osmdesátým prvním utkání vstupoval do šatny, chtěl jsem spoluhráčům říct, že končím. V šatně však stál pralesní šaman. Nechápal jsem, kde ho vzali, ale zanedlouho okolo mě začal poskakovat. Vykřikoval nějaké bláboly, ale kluci mě uklidňovali, že tohle mi pomůže. Když byl šaman skoro u konce zaříkání, doskočil na čísi brusli. Začal obrovskou rychlostí krvácet a od jisté smrti ho zastavil jen můj pohotový zákrok. Vzal jsem suspenzor a zastavil krvácení. Poté jsme ránu i se suspenzorem zavázali. Šaman naštvaně odešel. Do utkání jsem nastupoval značně frustrován.
Po druhé třetině jsem měl na svém kontě čtyři vstřelené branky. Radoval jsem se takovou měrou, že jsem si při líbání hokejky vydloubl tři zuby.
V závěru poslední třetiny se to však stalo. Padal jsem obětavě do střely a puk mě trefil do intimních míst. Ještě, že mám ten suspenzor, říkal jsem si, než se ozvala pronikavá bolest…
„Zkurvenej šaman!“ řval jsem, když mě odnášeli z ledu.
Od té doby jsem už nevstřelil žádný gól. Ani na ledě, ani doma. Jen co jedna impotence odešla, skočila na mě jiná, stokrát horší…
|