|
| |
 |
TENKRÁT..
Autor: Leia (Občasný) - publikováno 21.11.2000 (15:37:25), v časopise 23.11.2000
|
|  |
Přemýšlím o nás
a kde jsou ty časy,
kdy chtěli jsme krást
zlaté Vševědovi vlasy.
Kam zmizel ten den,
kdy věděli jsme vše,
když ty jsi byl ten,
kdo smazal všechno zlé?
Kdy na louce kvetly sedmikrásky
v trávě námi zválené,
kdy oči si měl plné lásky,
přesto, že byly zavřené.
Ten den žije ve mně
jako pokládek nejtajněkší,
zkouší působit temně,
však stále je ten nejkrásnější.
Tak řekni mi srdce
kam ses mi ztratil?
Čí svíráš teď ruce,
kdo za tvůj cit platí?
Jsem tu tak sama
mezi spoustou lidí,
to tvoje drama
jistě se mýlí.
Kreslím srdce do stolu
a k němu ještě jedno,
budou pěkně pospolu,
rozdělí je někdo?
Tahle srdce jistě ne,
za to nás však ano,
myslíš si, že ještě chci
házet nám záchranné lano?
Vím, kouzlo nás dávno opustilo,
ptáš se, co ještě zbývá,
lásku už zklamání pokořilo,
uplakaně se na svět dívám.
Odešel jsi navždy,
mě nechal se trápit,
nechci jako každý
tamty časy vrátit.
|
|
|
