Ztichl můj hlas i s mými verši
v té nejhlubší rokli dlouhých snů
i kdyby všechny ženy světa byli nejkrásnější
jen v tobě osud s láskou naleznu
a mé verše psané tvým očím
co blýskají se jak dva opály
rozhrnují uličku tichosti nad obočím
a přitom cítím jak stojím v povzdálí.

Mé verše roztříštěné do tisíců slov
touží po tobě od mých prvních řádků
mé srdce nechystá žádný velký lov
čeká na něhu lásku nedovolí hádku
zatím však ke mě nedohlídneš
má slova ted vězníš řetězy
poznáš mě a mé verše zvedneš
má láska snad jednou zvítězí.