Ztroskatané lodi plují rozpuštěnou řekou snů brodí se kanály tepen neúprosnou povodní lásky kýl tříští ledovou tříšt nevybouřených vzpomínek jezdců rytířů krále Artuše hledajích svatý grál.
Rozkvétající sen píše tu pravou poezii tryskajíc z pramenů pokladny duše co otvírá brány bez pomoci klíčů všem prvně zamilovaným dlaním protkaných v sobě.
Těm marnivým snům déme navždy výpověd a volná místa v sobě po ledových zrcadlech nahradíme obrazy života po mezerách vytrhlých listů spálených ohněm minulosti probuzející poselství citu nového rána.
|