Jako když se znova vstřelí

do hořící lodi

kde ještě hasí posádka...

nezbývá než útoky nechat

zhasnout v mlčení

požáry shořele

pohledem omývat

ta žhavá láva výčitek

už sama sebe přesáhla

a z mořských hlubin

neutišitelná sopečná hora 

podpaluje loď 

také odspodu

děj se prohlubuje taví

poroztrhává

bolest kreslí si

jak dítě prvně zraněné

štětcem namáčeným v soli

po odhalených trhlinách

a v popáleném úsměvu

ještě kdosi chvíli vrávoravě stojí

předklání se v tiché sehnutí

následuje dopředný kmit těla

plavmým odskokem

Tempa přes i skrze hladinu

stěhují tělo z rudých vod neklidu

do hluboké modři

samoty

chladivého proudu

 

někam ke ztracenému středu...

               nežhnutí