|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Agent McDonald McJones měl dnes velice, velice špatný den. V zájmu revoluce musel o půl třetí ráno vstát a jít za svými tajnými povinnostmi, což vzhledem k tomu, že předchozího večera neusínal zrovna nejstřízlivější, nebylo dvakrát příjemné. Nicméně svoje tajné poslání splnil, revoluce zvítězila a konzum bude vládnout na věky věkoucí. Teď právě McJones seděl ve sklepě jednoho domu, seděl za něčím, co měl být asi původním určením stůl, významně se pohupoval na židli, přičemž se tu zahleděl na svého spolupracovníka Kurta Fridrika Chopina (KFC) McSmithe, tu na poněkud zmateně vypadajícího Jacoba Sqrta, držel v ruce nějakou listinu a nahlas z ní četl. KFC MCSmith stál u dveří, v jedné ruce notebook, v druhé pistoli s tlumičem a v puse cigaretu. Co to teď jeho parťák McJones čte, netušil. Jen věděl, že se musí tvářit hrozně důležitě a že mu jeho kamarád určitě řekne, co má dělat. Jacob Sqrt seděl uprostřed na židli s rukama spoutanýma za zády a tvářil se zmateně.
Jacob Sqrt měl dnes také více než mizerný den. Vzhledem k tomu, že si měl za několik okamžiků vyslechnout rozsudek smrti, to bylo více než pochopitelné.
"Nekouřit v soudní síni!" rozkřikl se McJones. Následovalo mlasknutí, syčení, klení a úpění - McSmith se pokoušel zhasnout cigaretu vlastními pysky (dělal to tak pokaždé a myslel si, kdovíjak to není drsné) a moc se mu to nepovedlo - výsledek byl podobný, jako by se ji pokusil pozřít. "Kuhva dhát do phdele pháce phoč se zhovna mě musí stát něco takovýho!" chrchlal KFC McSmith. Mc Jones se usmál. "Típnout, neřžrat, kreténe. V zájmu revoluce!!!" McDonald McJones se chvíli odmlčel a pak zvážněl. "Tak, a teď rozsudek. Takže, pane Jacobe Sqrte, jste shledán vinným z protikonzumního smýšlení, tajného anarchismu, spolupráce s hnutím Punk, antiglobalismu, podvracení konzumu a víry v Ras Tafariho. Za tohle všechno vás ve jménu konzumu odsuzuji k trestu smrti. Máte-li k tomu co dodat, řekněte to teď, po popravě už na vaše řeči nikdo nebude mít čas ani náladu."
"Co takhle nějaký důkaz?" otázal se Jacob Sqrt.
"Určitě se najde", hbitě zareagoval McDonald McJones. "Co třeba Vaše socha? Čtyřmetrová socha Boba Marleyho, nelicencovaná, zakoupená mimo legální hypermarketovou síť. Jak ohavné dílo zločinu. A je vaše."
"Moje?", podivil se jacob Sqrt, "já žádnou sochu nemám."
"Ale máte. McSmithi, přineste corpus delicti do soudní síně."
McSmithovi vyplivl to, co kdysi bývalo cigaretou, na zem. "To nepůjde, nevejde se sem. Má to na výšku čtyři metry."
"Dobře", odpověděl McJones, "přesuneme tedy jednání. Pojďte."
KFC McSmith dost hrubě popadl Jacoba a táhl ho ven, příčemž mu notebook i pistole několikrát vypadly na zem a Jacoba musel převzít znechucený McJones. Když konečně všichni tři vyšli ven, opravdu tam kromě dvaceti osmi paneláků, tří trafik, dvou set devadesáti tří aut a dvacetitisícového davu stála i čtyřmetrová nelicencovaná socha Boba Marleyho. Jacob Sqrt se zatvářil ještě podiveněji, KFC McSmith krutě a McDonald McJones vítězoslavně. "Vidíte, pane Sqrte", pravil, "socha je tady. Takže máte docela smůlu, důkazy proti vám jsou." Jacob Sqrt zíral jako zaživa z kůže stažená krysa. "Na základě něčeho takového mě přece nemůžete odsoudit! Mám snad nějaká práva!" ohradil se Jacob. "Kdysi jste měl", lakonicky odtušil McJones. "Od té doby, co jste občanem Superstátního Svazu Společně konzumních republik, nám tohle k vašemu odsouzení stačí."
***
O několik minut později Stál opět Jacob Sqrt u čtyřmetrové sochy Boba Marleyho, z želízky na rukou a v přítomnosti agentů McJonese a McSmithe. Ale tentokrát už se netvářil, podiveně nýbrž zděšeně. Zkrátka a dobře hleděl do hlavně kulometu, a z toho by se i člověk silnější nátury, než je on, posral. Nehleděl sám. Spolu s ním stálo na střeše největšího hypermarketu světa patnáct punkerů, dvaadvacet hipíků, devadesát antiglobalistů, třicet dva anarchistů a osm rastafariánů. A samoozřejmě socha. McJones kývnul na McSmithe. KFC Mc Smith něco zmáčknul na kulometu a ozval se strašlivý rachot. Když skončil, na střeše už nestál nikdo. Jen tam tak leželo stošetasedmdesát zkrvavených mrtvol rozstřílených na hadry, A válely se tam zbytky jedné rozstřílené sochy.
"Výborně!" zvolal McDonald McJones. "Konzumistická revoluce zvítězila!" |
|
|