|
“Jak já nesnášim tyhle cesty autobusem. Málo místa, málo přestávek a spousta hrbolů. Člověk si ani číst nemůže. ” Zaznělo se z leva snad už posté. Tohle a další podobné výkřiky do tmy se navíc ozývaly v pravidelném rytmu zhruba patnácti vteřin, takže jsem se v úvodní větě v kapitole o sémiotice stihl dostal vždy pouze ke slovu iracionální, další kontext nenahraditelně spláchla nová kadence nadávek.
Cesta z Prahy do Brna mi ubíhala přímo fantasticky...
Kdybyste seděli stejném místě jako já, příjemnou společnicí by vám byla osoba utopená pod haldou natřásajících se poznámek z farmacie, několikanásobnou vrstvou černého oděvu a všepohlcující aurou nevinnosti. Jmenovala se Aťka.
“Mně je ziminka a asi se brzo počůrám .”
“Hmmmm,” odvětil jsem.
“Tebe to vůbec nezajímá, žejo?”
“Hmmmm, ale vždyť víš, že zajímá. Zkus to vydržet... ”
“Ale když já chci, ale ono to nejde. Podívej, jak jsem nafouklá, asi brzo prasknu.”
Já asi taky brzo prasknu, jestli už nebudeš chvíli zticha, pomyslel jsem si.
“Ale nepraskneš, neboj. A jestli jo, já to po tobě uklidím, nestarej se...” odpověděl jsem s poněkud kyselým úsměvem na rtech.
... sémiotika je věda zabývající se kódy, znaky a symboly. Za iracionální... Uběhlo vyměřených patnáct vteřin.
“Nešlo by to nějak zrychlit? ”
“Nešlo!”
“Ty se se mnou necheš bavit, já to poznám.”
“Ále Prosimtě!!! Neblbni.”
“Tak si se mnou povídej.”
“Hmmmm.”
dalších 15 vteřin
“Blah blah blah?”
“Hmmmmmm!”
a dalších
“Blah blah blah?”
“Hmmmmmm!”
a dalších
“Blah blah blah?”
“Hmmmmmm!”
a mnoho dalších patnácti vteřinových pauz
... sémiotika je věda zabývající se kódy, znaky a symboly. Za iracionální...
“Příště mě radši pošli poštou, bude to větší zábava a třeba tam budou mít i záchody a teplo. Už zase začínám z tý zimy modrat. Podívej, jak jsem studená. No šáhni si...”
Poslepu jsem se pokusil nahmatat nabízenou ruku.
“Aůůůů, copak nevíš, že mám ramena samou modřinu. Zjisti radši, kde už sme ..?”
“Hmmmmmmm, někde u Humpolceeeaůůůůůůůůůůůůuuuuu...,” zavyl jsem z posledních sil, rozrazil hlavou okno a v plné rychlosti vyskočil.
Dopad na silnici jsem přežil. Sice s oběma zlomenýma nohama, krvácením do mozku a natrženou ledvinou, ale přežil. Bylo my, samotnému, krásně jako už dlouho ne. Ptáci zpívali, vítr šuměl ve vlasech a... bohužel, zrovna nás předjížděl kamion.
| 
