|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Měla jsem sen
že jak Peter Pan
za tou druhou hvězdou doprava
a pak pořád rovně
jsem šla, škopíčky vlny
škobrtavé, něhy uspěchané
záduchy odnikad
jsem z nebe sypala
na hlavu toho
co neuměl mít rád
A to on a už ne já
šel, pomalu, udiveně
a všude kolem něj
bylo jen bílo
v mlze té vlny se zamotal
v přadýnkách záludných
dech sotva popadal
jen pach vran
dokola kolem něj
jen hlas starých
opilých osamělců
a nejbližší stopa
hodně daleko
bez jistoty
že je to stopa člověka
tak jak jsem to já
tisíckrát prožila.
A pak jsem za něj padala
padala, z té druhé hvězdy
napravo, a znova zbyl mi jen
nekonečný stesk
a nekonečná lítost
a nekonečný pád
|
|
|