...je ráno, slunce vyskočilo

skoro radostně nad kopec

za naší chalupou, koza už beká

a děti doplakávají

svůj strastiplný sen

v posteli s vysokými postranicemi

se choulí, ten objímá toho, já je

všichni spolu, ramena dopředu

v obranném gestu

kolena do kříže, jedno koleno

se druhého dotýká

vyjdu ven před chalupu

zády na závoru

čelem k tomu co vyšlo

z našich snů a teď se to drze pase

na záhonech macešek. A cosi ke mně

lákavě promlouvá: budeš zase mladá,

pěťák, kus plátna, nehet ustřižený

vlásek co se ti kroutí

na čelem, víc nezaplatíš

co jsou tobě haranti, slyšíš je

jak fňukají, ten nejmenší se pomočil

a další si nudli rozmazal po celém obličeji

a ze stráně, ještě v mlze, v dálce, po pěšince

spěchá můj muž, po noční šichtě vrací se

už trochu klopýtá, můj přečerný havíř

a je shrbený, jen závan naděje,

ne, toho ne, toho blázna ti

neomladíme, možná že by, možná by

červená mašle ve vlasech, záblesky, jaké to bylo

když tělo nebolelo, bok se zaoblí, v té chvilce

zrady cítíš, jak se vrásky ukázněně narovnávají

prsa se nalévají, a za zády dítě zašeptá

pusťte mě k sobě, maminko

ať nejste tolik sama

broukám na muže jako matka, pojď,

pojď, starý,  pojď, můj milý

připravíme snídani pro děti.