Jak nepadělat šek.
Detektivní parodie
Jednou si takhle stěžoval v base vězeň svému kolegovi:
„Tedy, vážený pane, největší moulové na světě nejsou vrazi, ale ukecaní lidé. Já to přece musím vědět, pane, protože já sám jsem nájemnej vrah. Tohle je dneska báječně placený povolání. Vzdělání, licenci ani živnostenskej list nepotřebujete. Sociální pojištění je blbost a jeho číslo by vás jenom prozradilo. Taky dostáváme od šéfa prachy na soukromýho doktora, když se čirou náhodou něco pořádně posere.
Odborová organizace je taky kravina. Jen bychom se tam hádali a nevraždili bychom, jak si naše bohaté panstvo přeje. Když se nám zdá nějakej úkol moc vachrlatej, jako že by nás jako při tom mohli chytit chlupatý nebo něco na ten způsob, tak to řekneme šéfovi. On to vyjedná s panstvem a buď zařídí změnu plánu nebo třeba dvojnásobnou odměnu. It is no problem. Jenom musíte umět správně vystřelit z bouchačky. Samozřejmě taky trefit se. Potom už jen rychle zmizet !
Jedním, doslova příšerným druhem ukecanejch lidí, jsou advokáti, tedy právníci. Kde stačí třeba říct jedno jediný slovo, tam řekne právník slov nejmíň dvacet. Zbytečnejch. Já jsem onehdá dostal od šéfa rozkaz dopravit jednoho z právníků naším obvyklým způsobem pod kytičky. Nelíbil se panstvu, bídák. Byl šikovnej, ale asi se nechtěl nechat podplatit jako většina rozumnejch lidí...
Dostal jsem samozřejmě prachy napřed, dobrou fotku toho lumpa právníka a trasu, kudy chlap pravidelně chodívá od soudu domů. Jasnej případ. Právník byl už v tomhle okamžiku vlastně mrtvej muž. Když jsem na něj na šikovným místě vytáhl bouchačku, tak to sám pochopil. Jenže on prohlásil, že jako k smrti odsouzený člověk má právo posledního slova. Tohle je náhodou pravda, pane. Trochu o tom něco vím, protože jeden náš kolega dostal od soudu poukázku na elektrický křeslo. Tak jsem mu právo posledního slova udělil. Žádný lidi vokolo nebyli, tak proč bych ho nenechal vykecat. A víte, za co tu sedím, pane ? Za vraždu ani za pokus vraždy rozhodně ne ! Sedím tady za padělání šeku !!!“
„Proboha, co vám ten právník vlastně nakecal ?“ zeptal se spoluvězeň.
„Nejdřív si moc stěžoval, jakej hroznej případ zrovna zrovna soudí: 'Klient mi sice moc dobře platí, ale soudce je podplacenej, porota při procesu spí a svědci lžou i prokurátorovi. Tak se ani nenamáhám předvolávat svědky ke křížovýmu výslechu, protože by lhali i mně a momentálně jim lež nemůžu prokázat. Ale dneska se mi podařil báječnej tah. Skutečně jsem prokázal, že někteří porotci při procesu usnuli. Jeden z nich totiž na svý židli hrozně chrápal a tím se prozradil. Ututlat to nemohli. Požádal jsem tedy jménem klienta slavnej soud o prohlášení celýho soudního řízení za zmatečný. V publiku byli samozřejmě novináři, takže zejtra budu slavnej. To už mě začal prosit i ten podplacenej soudce, aby nebylo zmatečný celý soudní řízení, ale jenom jeden jednací den. Dnešek. Jinak řečeno, všechny dnešní výslechy se budou zejtra doslova opakovat. Svědci budou zase lhát a nad tím, aby nespala porota, bude bdít úřední lékař. Mám nyní báječnou příležitost případ u soudu vyhrát. Svědkové jsou mimo soudní síň ve vazbě a to samozřejmě odděleně, aby se nemohli navzájem domlouvat. Dnešek nečekali. Třeba budou mít špatnou paměť. Pokud budou zejtra dnešní svědkové lhát něco jinýho, tak je ke křížovému výslechu předvolám a lež jim dokážu tím, že nechám soudního zapisovatele přečíst jejich výpovědi ze včerejška. V takovým případě obvykle porota prohlásí obžalovanýho za nevinnýho. Stojím před životním úspěchem a vy mě tady chcete zastřelit. Stejně je ta vaše bouchačka mizerná a střílí nepřesně. Víte co ? Já s vámi uzavřu sázku. Vaše bouchačka má číslo BF 873602. Přesvědčte se, že mám pravdu.' "
„A měl ten advokát pravdu s číslem tvojí pistole ?“ zeptal se spoluvězeň.
„Představte si, že měl. To už se mně, pane, tak třásly ruce, že bych ho snad doopravdy netrefil. A právník toho ihned využil. Kdyby měl bouchačku sám, mohl mě klidně odprásknout, když jsem kontroloval číslo bouchačky. Já bych se vsadil, že bouchačku měl. Ale on dal přednost vyjednávání. Zkrátka dělal to, co uměl ze všeho nejlíp. Kecat. Řekl mně, že existuje možnost mimosoudní dohody a že tomu samozřejmě jako právník rozumí. A hned mně takovou dohodu nabídl. Moje bouchačka je velice nepřesná a mohl jsem ho tudíž snadno netrefit. Nabídl mně šek na padesát tisíc dolarů, když vystřelím a úmyslně ho netrefím. Ten šek na padesát táců přede mnou na místě vypsal, ale chtěl ode mě moji bouchačku výměnou za šek. To byla ta jeho mimosoudní dohoda a já jsem s ní souhlasil. Vystřelil jsem schválně vedle, dal jsem právníkovi bouchačku a vzal jsem si šek. Právník si na převzetí bouchačky vzal rukavice, takže ji měl i s mejma otiskama prstů, bídák. Já jsem si hned jel vyinkasovat do banky šek, aby mně právník zatím nezablokoval výplatu. Padesát táců čistá ruka jsou dneska náramný prachy, pane. Právník však výplatu šeku nezablokoval - udělal na mě podraz úplně jinak. Pokladník s výplatou peněz nějak podezřele otálel a skrytým tlačítkem zatím přivolal chlupatý. Ten šek od právníka byl totiž padělanej. Nakonec neuznali ani právníkův podpis. Zatkli mě a odsoudili na pět let a to jenom proto, že jsem u soudu udal našeho šéfa. Na radu toho mazanýho právníka, kterej se za mnou dokázal proplížit do soudního vězení, i když byl v procesu causa padělaný šek pouhým svědkem. On mně dokonce vyhrožoval, že svýho šéfa udat musím, jinak mě zažaluje pro pokus vraždy na svý ctěný osobě. Tu bouchačku, kterou jsem právníkovi prodal i s otiskama prstů, použil ten bídák proti mně. Vystřelil z mý bouchačky v rukavicích, moje otisky přitom samozřejmě nesetřel, a měl perfektní kulku i nábojnici k identifikaci. Takže vražednej pokus by mně opravdu před soudem dokázal. Pak začal vydírat. Za pokus vraždy by mě odsoudili aspoň na deset let. Musel jsem tedy volit menší zlo a padělání šeku i právníkova podpisu radši přiznat. Právník byl u mýho přelíčení jako svědek a suverénně prohlásil, že o tom zatraceným šeku nic neví. Dokonce svůj vlastnoruční podpis klidně prohlásil za padělek a dokázal zpochybnit i výrok soudního grafologa. A porota mu uvěřila. Jak by se mohl na prokazatelně padělanej šek dostat pravej podpis, no uznejte pane tu nespravedlnost ! Už nevraždíme. Našeho šéfa, kterýho jsem kvůli snížení trestu udal, odsoudili k smrti. Pak věřte ukecanejm lidem, pane.“
„Jenže v tomhle musely bejt nějaký čáry a kouzla. Jak by mohl ten právník znát číslo vaší bouchačky, kterou jste měl celou dobu v kapse ?“ ptal se spoluvězeň.
„Máte velikou pravdu, ó pane. Byly v tom veliký kouzla. Dokonce i pravej kouzelník z varieté, v tý době čirou náhodou taky zašitej v lochu. Ten právník měl totiž výborný styky. Měl špeha i mezi našima lidma. Nechtěl poslouchat bohatý pány ani za peníze. Dozvěděl se včas, že ho pracháči chtějí nechat oddělat. Dostával od špeha pravidelný zprávy. A měl přehled o tom, ve kterejch basách seděj známí lumpové, kteří měli pech a chytli je chlupatý. Když teda potřeboval šikovnýho kouzelníka, dokázal si ho na pár dní z basy vyreklamovat. Kouzelník měl totiž taky nepříjemnej pech. Trochu kouzlil i mimo svůj pracovní úvazek ve varieté, ale zejména do svý vlastní kapsy. Dokázal komukoliv naprosto nenápadně vytáhnout z kapsy portmonku, sundat zlatý hodinky, stáhnout z prstu zlatej prsten a jiný náramně užitečný věci. Takže ho při jeho bohulibý činnosti mimo varieté časem chytli taky. A soud ho poslal na pár let do basy. Právník si ho z basy vyzvedl a nasadil ho na mě. Kouzelník mně vytáhl bez mýho vědomí pistoli z kapsy, přečetl z ní číslo a stačil mi ještě pistoli nabít slepejma nábojem, prej abych se nepokusil o podraz. Pak mně ji zase nenápadně vrátil do kapsy a její číslo tomu zavolal právníkovi.
Podobně si právník opatřil padělaný šeky. 'Vypůjčil' si z vězení známýho padělatele, kterýmu se taky něco posralo, a nechal si padělat svý vlastní šeky úmyslně tak blbě, že padělky v bance hned poznali. Zkrátka, právník na nás ušil past. Chtěl zlikvidovat celou tlupu nájemnejch vrahů a to se mu taký povedlo. Náš šéf sice prozradil ty bohatý pány, kteří se občas potřebovali někoho nepohodlnýho zbavit. Ovšem že pracháči sedí dál v klidu doma. Nikdo jim nic nemůže dokázat. Ani ten právník ne. On je totiž moc chytrej. Nechce, aby se mu zase přihodila nějaká nepříjemná nehoda. Takže největší lumpové seděj doma a jenom tahají za nitky - no jako vždycky. Jenom ten, kdo nemá velký prachy, musí do basy. Jó, taková je spravedlnost, pane. Přesně jako ta její symbolická socha s váhama v ruce. Má zavázaný oči. Já tu budu dřepět ještě tři roky, pane. Za padělání šeku, kterej jsem nepadělal. Takový věci já vůbec neumím.“ dokončil nájemný vrah svou zpověď.
Konec.