To, co vám tu, lidé, hodlám říci
– výjimek zas tolik mezi vámi není –
ať nečte jen ten, kdo má tasemnici!
Jinak jsme v ohledu tom všichni stejní!
Máločeho toužíme se zbavit
Věcí vzdáváme se tuze neradi.
Nemá smyslu o tomhle se bavit.
Člověk se však jedním prozradí.
To když hovno začne v břiše tlačit
Rádi se ho, pravda, zbavíme!
Když to nejde – nutí nás to k pláči
Jako psi tak někdy zkusíme.
Když však opustí nás naše hovno milé
Málokomu proň se zasteskne.
Kalhoty zas zapnem – v plné síle
V duši čisto, srdce zaplesne.
Ještě jednu má však hovno přednost:
dozajista je to jediné,
co necháme-li ležet, tak i přesto
Nám zůstane – i když se ho zbavíme!
Moudrost si v tom najdeme
Já to řeknu rovnou:
Když o hovno přijdeme,
zůstane nám hovno!