Rozprostírá nám ubrusy na kolena,

nerozhází náruč starých prožitků,

v zemi vrostlá jsou těla sedmi pánů

beze jména.

Tře se mi o nohy.

Velká kočka z rudého sametu.

Statické napětí mi rozechvívá dlaně.

Podpaluje lýtka...

Rosí skráně...

Jsem si hostem v nočním povídání.

Neuvažuji, abych si nepřetrhla myšlenku.

Mlčím, abych si neskočila do řeči.

Nesoudím.

Bojím se, koho usvědčím.