Světlo v rozích tleská,

kříží stíny na prsou,

o tom, co doopravdy nestává se

po zdech fámy jdou...

U stropu velké lampy svítí,

každý zhasne si tu svou...

A než ti tváře roztají,

jsi spáčem pod lupou...

Slavnost v mlze skrytá

zase táhne o dům dál,

za hlavu chytá se,

kdo bál se,

kdo se smál

a kdo se ptal...

Hrubě bílá kůže

čeká na poslední soud

z horního rtu mrtvého muže -

hlas, co nelze přeslechnout.