|
|
|
Śnieźne kotły Autor: Květík (Občasný) - publikováno 3.1.2001 (04:08:06), v časopise 8.1.2001
|
| |
Tím vzduchem slova křižovala
Zem jistot nezvanému brala
A nuzák zmrzlý v divném šeru
Vzpomněl své uloupené statky
I zatoužil je získat zpátky
Ta dívka zvláštně hovořila
A záhadná byla jak víla
Když šátek spad jí potom z vlasu
Nemoh’ on pozřít příval jasu
Pak průvod dalších dívčích duší
Vstupuje vážně na prostranu
Zbloudilý jenom zraky třeští
A hledá blízkost paravanu
Slzy se v očích zrcadlily
Když dívky třpytně hovořily
A příběh školní spřeházený
Si odnesl on od té ženy
Kde o prázdninách pobývala
A na lásku jak prý si hrála
Pak nachystala křehkou stravu
A odvlekla ho na výpravu
Po svojích aktuálních snech
Když potom pohltil jej les
Hlas dívčin úbočím se nes
A s tváří nastavenou sněhu
Zas uviděl jí vzácnou něhu
Jak zvítězila v závodech!
Však převis lavin v jámy čnící
Dal zapomenout na silnici
Ledem tříštivým přikrytou
A oči její vroucně plály…
Možná se však jen posmívaly
Když sníh jej mrazil na zádech
Tu hýli ze sna vyrušeni
Vzkřikli „uwaga!“ jednohlasně
Však nuzák vprostřed kůrek snění
Netoužil dojít cíle cest
A hudba krásná duší zněla
Když troska jeho v jámu jela
Odpuštění mu přišlo z hvězd…
|
|
|