|
Na strmé stráni pokryté
zlacenou plentou spadlých listů
kde v údolí jen řeky proud
tě dovede k těm místům
jimž velí buky staleté
Tu pod skalkou se krčí
a v trávě směje se květina
kapradí listím ji ovívá
toť bělostná jest kopretina
chráněna mladoskvoucím smrčím
Ty přicházíš a zdá se tobě
že nemohlo se stát
aby lidská noha překročila
vlhký z lišejníků práh
oděný ve třpytivé róbě
Nu pověz milá květino
proč vyrostla jsi zde
kde jediným tvým ctitelem
je vítr který duje
pro radost stromů okolo
Kdo ocení tvou krásu
kdo přičichne tvé vůni
proč vyrostla jsi zde
kde jenom žabka v tůni
prozradí plynutí času
Tisíce ach tisíce
sestřenek mých milých
ač okem byly spatřeny
myšlenky lidí jiných
ponechaly neměníce
Ty´s přišel s hlavou svěšenou
a s nebem na svých bedrech
na každém kroku mudrujíc
hledal´s duši i ve zdech
a rozmlouval jsi s ozvěnou
Naslouchej tomu magickému zvuku
však nestav hráze ale bourej je
tam na mýtině na mechu
lesní víla tancuje
tam běž a vem ji za ruku
|
|
|