Pršelo sice jenom chvilku, ale dost hustě na to, aby byl mokrý celý jeho oděv ačkoliv byl ušit z kůže. Ovšem netvářil se, že by mu to nějak vadilo. Jen tak stál bez hnutí a nechával stékat déšť po mastných vlasech. Jednou rukou křečovitě svíral rukojeť meče, který měl zasunut v pochvě u pasu a druhou přidržoval amulet na krku. Jeho mladé oči jakoby nepatřili do té stařičké tváře, která teď při východu slunce vypadala ještě starší než ve skutečnosti byla.

Čekal dost dlouho a dočkal se. Tady v horách na místě, kde zemřelo mnoho lidí čekal a dočkal se. Cosi se pohybovalo za ním ve vysokém kapradí. Ačkoliv bylo skoro ráno, nepochyboval ani na chvíli, co to může být. Velice malými pohyby začal protahovat jednotlivé svaly na rukou a na nohou. Stál tu bez pohybu moc dlouho a jeho svalstvo naprosto ztuhlo. Odlepil rameno od stromu, který mu byl přes půl noci společníkem a velice pomalu začal vytahovat čepel meče z pochvy. Čepel nevydala ani hlásku, protože byla ihned překrývána kabátem, který neměl za úkol pouze minimalizovat zvuky tažené čepele, ale hlavně měl zabránit odrazu ranního světla. Veškeré výhody měl na své straně. Tušil kdo je jeho nepřítel, kde je jeho nepřítel a začínající den byl též na jeho straně. I počasí mu hrálo do ruky, ačkoliv se to nezdálo. Bubnující déšť pohltil všechny zvuky, které snad mohl vydat.

Ještě jednou zkontroloval vzdálenost mezi ním a blížícím se netvorem. Věděl, že je to Drennaga, protože způsob jakým byli zabiti ti muži ležící opodál tomu nasvědčoval. Vytržený ohryzek a rozpárané břicho, to byl jeho způsob. Slýchával ve svém mládí o nich jako o vládcích podsvětí a pekelných démonech, ale věděl, že je to jenom velice silné zvíře, které jde zabít. Nikdy žádnou neviděl a prý ani nežil nikdo kdo by setkání s ním přežil, ale to jsou pohádky, kterými se krmí malé děti. Je to už nějaký čas co se zařekl, že nebude již víc lovit exotickou zvěř a netvory pro bohaté pány, kteří chtějí mít zvláštní trofej někde na zdi svého zámečku. Tohle ovšem bude jeho opravdu poslední netvor, kterého uloví. Raději zemře hlady než aby musel opět podstupovat tohle bušení srdce a nervozitu před akcí. Už to na mě není, říkal, tohle už je pro ty mladší s pevnými nervy a rychlou reakcí. Proč jen jsem se nechal tím chlápkem ukecat. Peníze ovšem potřebuji. Nu, což teď už není cesty zpět. Jakmile se přiblíží, určitě mě ucítí. Nelze couvnout. Zadržel dech a čekal posledních pár sekund. Netvor už byl jen pár metrů od něj.