Nos zabořený ve žluté vůni

řekla jsem si-napíšu báseň

ódu, tuš...

Ó růže,

vy hedvábné snivé provázky

zamotané do klubíčka a poslané po řece

vznášíte se jak mlha nad zářivě zlatou silnicí

a vaše trny telegrafním drátům podobny

sedají na nich vlaštovky...papírové...

okouzleně mrkáte a váš úsměv je víc než líbezný

estetická plnost, plastická krása

uvedená do smyslových hodnot!

Ó růže,

jediná romantiko kterás mi zbyla!

Hřejete mě na šíji

zelené lístky jsou lékárnička

na moje srdce

popálené od kopřiv

To balho a ta nebesa!

Ta hudba, vaše piano!

Ó růže!!

Žluté růže v modém pokoji

vepsané máte do plátků

kouzlo emocí.

Nos zabořený ve žluté vůni

a víčka slastně přivřená

píšu ódu, tuš...