Stařec - 2.část
Stařec vystřelil
s neuvěřitelnou rychlostí od stromu a stanul proti netvorovi tváří
v tvář připraven k zasazení rány. Zaváhal. Byl připraven na netvora
velikosti medvěda, ale tenhle byl ještě o dobrý metr větší. Hlava se podobala
hadovi se lví tlamou a tělo bylo pokryté šupinkami světle hnědě barvy. Chodil po
čtyřech jako medvěd, ale jeho tělo bylo pokryto pod šupinkami pohybujícími se
svaly.
Zaváhání přišlo starce docela draze.
Netvor se na svoji váhu a velikost skoro až neuvěřitelně rychle přesunul stranou a
starcova rána pouze projela vzduchem. Netvorova tlapa, z níž se vynořili drápy
velikosti tesáku však projela také vzduchem, protože stařec se nechal naschvál
vynést svoji energií a přepadl do kotoulu, čímž změnil svoji pozici a zvětšil tak
vzdálenost od soupeře. “Tohle smrdí problémem.” prohodil a opět zaútočil,
rozhodnut, nedat netvorovi mnoho šancí na útok. Ovšem výhoda deště se momentálně
obrátila proti němu. Ačkoliv jeho nohy dělali naučené pohyby jedna noha sjela po
jílovém podloží a stařec byl nucen zakleknout na jedno koleno. Meč se po netvorově
šupinaté kůži pouze svezl a netvor se nad klečícím starcem vztyčil do své
třímetrové výše připraven k smrtící ráně.
Stařec veden spíše svým vypěstovaným
bojovým instinktem než čímkoliv jiným se vrhl na zem a odvalil se netvorovy přímo
k nohám. Místem, kde před sekundou byl, zasvištěli drápy. Využiv
příležitosti přiložil meč přímo k tlapě a nalehl na něj celou svojí vahou.
Horským lesem zaburácel ohlušující řev. Netvor spadl na záda, přičemž vykopl
nohy do vzduchu a stařec odletěl o několik metrů dál, kde dopadl do kapradí.
Okamžitě byl na nohou ovšem bez meče. Netvor nemohl meč vytáhnout ze své nohy a tak
ho zlomil s hlasitým zařváním. Jedinou zbraní, kterou se mohl teď starý
válečník bránit byl jeho krátký tesák. Nedělal si velké iluze, že netvorovi
vážněji ublíží, ale bylo to pořád lepší než holé ruce.
Netvor byl opět na čtyřech, čímž
dosáhl o něco větší velikosti než stojící stařec. Hluboce hrdelně vrčel a jeho
černé oči žhnuly nevyslovitelným nepřátelstvím. “Tak pojď zrůdo, skončíme
to.” Procedil skrze zuby stařec a přihrbil se očekávaje netvorův útok. Netvor
však neskočil. Začal kroužit kolem starce a jeho dlouhý ocas šlehal ze strany na
stranu, čímž vydával matoucí dutý zvuk. Pak náhle jakoby mu začali nohy mizet.
Stařec zprvu myslel, že pouze špatně vidí, ale brzy mu došlo co netvor dělá. Mnoho
zvířat používalo jako svoji obranu proti většímu nepříteli barevné maskování a
to momentálně dělal Drennaga. Ovšem jeho maskování bylo neuvěřitelné. Dokázal
zmizet celý, naprosto a dokonale.
Stařec viděl ještě poslední část
proměňujícího se netvora a skočil. Raději zaútočit dokud ho ještě vidí než
později bojovat proti neviditelnému netvorovi. Už mu bylo jasné proč neslyšel o
nikom, kdo by tohoto netvora porazil. S tak dokonalým bojovým strojem se ještě
nesetkal. Stařec dopadl už na neviditelného netvora, který naštěstí ještě
nezměnil pozici. Věděl, že nemá cenu sekat do šupinového pancíře a tak jenom
přidržel tesák pod svým tělem a doufal, že jeho tělo poslouží jako dostatečné
kladivo pro tesákový hřebíček. Tesák zajel do netvora a bolestivě ho zranil,
protože nový řev měl ještě větší intenzitu než předchozí. Neviditelný
Drennaga sebou hodil tak, že stařec letěl dobré tři metry než dopadl na mokrou
rozbahněnou zem. Stařec měl vyražený dech a zjistil, že jeho noha je ohnuta
v nemožném úhlu. Dopadl na vyvrácený kmen stromu a ten mu zlomil nohu. Skoro to
necítil. Srdce mu bilo tak neuvěřitelně rychle, že začal mít strach, aby mu
nevyskočilo z hrudi. Lapal po dechu. Teď když se podíval na Drennagu, zjistil,
že světlo, které dopadá na jeho mokré šupinky ho činí částečně viditelným.
Netvor se blížil k zmítajícímu se starci. Tesák byl pohořen až po rukojeť do
netvorova těla někde nad klíční kostí. Drennaga se pohyboval pomaleji a jakoby
nakloněn na jednu stranu. Zřejmě takto ulevoval svému zranění. Pak skočil. Když se
jeho tělo vypjalo, tesák dokonal svoje dílo. Zajel hlouběji do jeho těla a
v hrudníku zasáhl netvorovo srdce. Zemřel ještě v letu. To ovšem stařec
nevěděl. Ležel na té mokré zemi smířen s osudem. Ani nevykřikl, když
obrovské tělo dopadlo na něj a ukončilo tak jeho život.
Avaron - izera@pce.cz