Stáří
Stál smutně se samotou v kmeni
na stráni starý dub
pokládal těžké větve na kamení
bezbarvé listí proti slunci
pro něj hladový čas byl jako dravý sup
přeběhl podzim v bílé plátno
oblékl starý strom do svetru
ubohý, musel snad všechny zuby zatnout
ve vzpomínce bránil se spánku
chtěl rozčesat poslední kadeře po větru
s prvními paprsky jarního tání
stále měl oči do kořán
v stařecké pošetilosti naivního lhaní
s posledním výkřikem v korunách
bodalo do kmenu tisíce černých vran
Stál smutně se samotou v kmeni
na stráni suchý strom
pokládal těžké větve na kamení
bez dechu beze slov promluvil
poslední osudný blesk a hrom. |