Padnul jsem do zajetí,

bludiště procházím,

to Tvé fotky Tvoří stěny,

které dveře nejsou.

Úleva jedu co kostka,

která skrývá Vás,

soudce zelené,

s nástrojem jedovým.

Každé ráno svou rukou,

pokouším Váš výrok,

do žil pomalu proudí,

elixír co krev rozkládá.

Natráven zubatou jehlou,

teplo, ...

trnu, ...

dech se zpomalí

a černé dny se vracejí.

Tíha víček je silnější,

rozsudek byl vykonán.