VÍDÁM TĚ

(Mým Múzám)

 

 

Vídám Tě –

ale neznám jména,

kdes byla? – někam založená

do střípků vzpomínek,

hluboko do svědomí –

snad jenom kamínek,

pomněnka, povědomí,

že jsem Tě znal.

 

Ale znám Tě?

Stále dál neznám jména,

kdo jsi? – jen chvíle zatrápená,

okamžik bez rozuzlení,

uzel na kapesníku,

otazník bez vysvětlení…

Od pólu až k rovníku

Tvůj pohled dech mi vzal.

 

Vídám Tě –

ale neznám jména,

kde jsi? – touhou provoněná

mizíš mi, a zas zítra, a zas jen naoko,

snad jako vitráž sluncem prosvícená,

svatá, lehce hlavu skloníš, úsměv:

“Že mě nedohoníš!?”

abych se vzdal.

 

 

                                                                                                                      I.Š.

P-6, 4. února 2004