|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Naty (Občasný,Redaktor) - 11.2.2004 > Já bych to tak nepoeticky neviděla. Vtáhlo mě to do té zimy a neschopnosti usnout. Ten napůl nereálný svět, kdy člověk slyší a vnímá i zapomenutého červotoče v podlaze. Dostal mě ten prostředek:
Tolik jsem se styděl nastoupit
a stínohrou na zdi
z deseti prstů tvořil svět.
| Body: 4
| | <reagovat |
|
|
| Naty (Občasný,Redaktor) - 12.2.2004 > Litochowitz> Možná jsem nezvolila správný výraz. Já vím, že ten rámec, chceš-li svět, je velmi realný. Měla jsem na mysli ten stav, kdy nemůžeš usnout, takové to něco na hranici bdění a snění, se zvýšenou vnímavostí všech pěti smyslů. Ostatně když napíšeš, že se bojíš nastoupit do tramvaje, sedíc na posteli, tak tím realitu jako takovou odsouváš naprosto jednoznačně někam úplně mimo.
| | | <reagovat |
|
|
|
|