Tohle zjevení si zaslouží, abych zde na ně upozornil. Výstava obrazů, která byla komunisty zakázána a 20 let uložena kdesi ve sklepě - tak je označena u vchodu výstava obrazů a grafik Miroslava Hrušky v ambitu kláštera františkánů u kostela Panny Marie Sněžné na Jungannově nám. v Praze. Už to samotné se mi jeví jako hodné pozornosti. Tyto obrazy dávno zapomenutého malíře byly objeveny teprve dnes, 20 let po jeho smrti, mezi nějakou veteší v jednom pražském sklepě.

Jen díky pozornosti náhodné kupující byly znovu vytaženy na světlo a zabránilo se tak jejich zkáze.

Dějou se tedy neuvěřitelné věci. Pouze náhodě vděčíme za to, že můžeme znovu obdivovat dílo osobitýho a nezaměnitelnýho malíře, který patří asi k tomu lepšímu, co se tady v 2.pol. 20 stol. namalovalo. Kolik takových je? A bylo a bude?

Házím to sem horkou jehlou ve 2 v noci, tak plácam 5 přes 9. Tak to shrnu, můj dojem: Už svým osudem je tohle dílo zvláštní a zvláštní atmosféra je z něj cítit. Je to poctivé umění někoho, kdo si na nic nehrál a šel svou vlastní cestou. Ze začátku vycházel z poetiky skupiny 42, ale nejpůsobivější se mi jeví velká plátna v jasných barvách s hudebními motivy (slunce a hudba), slušně symbolicky vymakané pobřeží, nebo obrazy poskládané z více obrazů, což je dost originální. Rovněžtak zaujaly půvabné asambláže z mořských mušliček:o) Jsou opravdu jako živý.

Nejvíc mě na tom ale fascinuje fakt, že stačilo málo a tohle všechno mohlo být ztraceno a nikdo by to už nikdy nespatřil - a přece to bylo namalováno a bylo to tu! Dějou se neuvěřitelné věci a na to myslím trochu zapomínáme. Není všechno naplánované, někdy vstoupí do děje nějaká osudová náhoda, nad kterou zůstaneme v ůžasu stát.

Kdo by se tedy chtěl na tuhletu výstavičku podívat, neudělá chybu,  má na to ovšem čas už jen do neděle - tedy pouhé 3 dny, pak výstava končí.