Vzpomínám, ...
Odrazy mrtvých defilují na plátně mých zavřených víček, jeden za druhým po pořádku. Jen někdy se roztančí- radostí, že na ně právě myslím?, či aby se , marně, pokusily změnit pořadí?
- První svíčka byla zapálena už tak strašně dávno, ... můj nejvěrnější přítel a trpělivý starý ochránce. Měla jsem Tě mít víc ráda?- Zůstal bys?
- Druhá svíce vzplanula za pouhé měsíce. Má jistoto ...
Stále čekám, kdy se vrátíš a s úsměvem se omluvíš: "Tahle cesta byla trochu delší, ale už jsem zase DOMA!"
- Další zápalkou jsem škrtla až po létech...
Odešlas tiše a předem nás na rozloučení sama připravila. Loučím se ... vím, že teď je Ti líp. Splnilo se Ti přání.
- Následující přišla s mými narozeninami.
Neočekávaně... šok. Ještě ani nedozněl Tvůj smích v mých uších a měla bych pochopit, že už nezazní? Jak?
- Vosk ještě neztuhl a pomalu stéká nový. Po dvou měsících škrtám opět. Pozdě - promiň dřív jsem nevěděla! Nebavilo Tě žít, já vím... říkals, že nemáš proč... Snad proto to už tolik nebolí.
Jen žes byl dlouhé dny pryč a nikdo nezavolal,
nenapsal:"...máš zas o člověka míň..."
Už nechci kupovat další svíci, ale budu muset, vím.
A jednou možná, snad někde doprovázen tichou vzpomínkou vzplane knot i za mne.
|