Do stínu na duši soumrak padá

světla se z obzoru pomalu ztrácí

právě jsi poznal jak chutná zrada

vrah v temné ulici koná svou práci

Do stínu na duši soumrak se plíží

plazí se po cestách porostlých mechem

myšlenky sevřené zemskou tíží

úmysly protkané pekelným dechem

Do stínu na duši soumrak se plazí

marné prý snahy jsou těch co věří 

do morku kostí až svědomí mrazí

na nic je klíč od nesprávných dveří

Do stínu na duši soumrak již vešel

temnota pokryla poslední město

život je krátký tak co bych se věšel

dál už teď musíme každý svou cestou.