Do stínu na duši soumrak padá
světla se z obzoru pomalu ztrácí
právě jsi poznal jak chutná zrada
vrah v temné ulici koná svou práci
Do stínu na duši soumrak se plíží
plazí se po cestách porostlých mechem
myšlenky sevřené zemskou tíží
úmysly protkané pekelným dechem
Do stínu na duši soumrak se plazí
marné prý snahy jsou těch co věří
do morku kostí až svědomí mrazí
na nic je klíč od nesprávných dveří
Do stínu na duši soumrak již vešel
temnota pokryla poslední město
život je krátký tak co bych se věšel
dál už teď musíme každý svou cestou.
|