Je vězení a je to kruh
starodávné bludiště. Uprostřed sedí
ten nejpestřejší ptáček, tak barevný, až zajíkneš se
jako by místo zobu spolykal všechny barvy
ze všech rohů
kulaté věznice.
Pak už jen - až k pevným zdím
je všechno šedivé.
A kolem zeď. Kolem bidýlkového kruhu
se smutným pestrým ptáčkem
protéká potok - točenice
a lomenice, prstýnek, věrnost
ústí potoka polyká pramen
je zabydlen jen loďkou z ptačích pírek
a taky z vaty z menstruačních vložek.
Ptáček, kdyby se nebál
a uměl plavat, by mohl plout
pořád dokola
pořád rychleji
rákosí, blatouch, ledňáček
rákosí, blatouch, pozor - bobří hráz
po které ptáček
do dalšího kruhu
bosým pařátkem
doťapká.
Tam bydlí medvěd
který si chová
užitečného člověka.
Člověk chová včely
a stará se o lány řepky
která už vybledla
tím, že barvy vypil kdysi
barevný pták.
S ptáčkem na hlavě
jak v helmě s chocholem
dívka projde
brankou ve zdi
a pak padají, padají
k hejnům jiných ptáků
a plachých chlapců
z plováren. |