Hrdina filmu Standa je odsouzen, aniž pořádně ví za co, ale má naději, že po propuštění z vězení dostane hodně peněz, když bude mlčet. To se mu však bohužel nepodaří, a zrovna ve chvíli, kdy mu má tajemný šéf (Ivan Trojan) předat peníze, zasáhne nešťastně jeho nový kamarád (Marek Taclík) a Standa je nakonec rád, že ze všeho vyvázne živý. Na společném útěku pak přátelé narážejí na moderátora svérázného televizního pořadu (Vladimír Dlouhý), jeho ulítlou pubertální dcerou a její kamarádku, a nakonec se jim podaří odhalit tajemství, které skrývá podzemí vegetariánské restaurace záhadného šéfa.

Nejde ale jen o samostatné výroky, příběh, který se zde rozvíjí, má spád a je vtipný - zvláště v paradoxech, kdy pokusit se někomu pomoci znamená způsobit mu problémy. Kamarád, který nejdříve chce druhému pomoci tak, že jej připraví o peníze, a poté při pokusu zachránit mu život málem zaviní jeho smrt, je vděčným tématem. Nápaditý je však snímek i v detailech - ať už jde o želízka pro zloděje, v kterých nakonec uvíznou hrdinové či o vskutku originálně pojaté “objímání stromů.”

Druhá část filmu se spíše soustředí na bizarní soužití manželské dvojice (skuteční manželé Ivan Trojan a Klára Pollertová), vychovávající dvě nadmíru vzorná dítka. S vymizením Macháčkovy postavy však slábne humor i vázne tempo. Trojan působí přesvědčivě jako otec s vůdcovskými sklony, Pollertová je dobře ledová jako zásadová matka, ale oba své role budují až příliš vážně a bez dostatečného nadhledu, který je jinak pro film charakteristický. Originální a vtipná myšlenka, kterou chce tato část vyjádřit - když zakážete dětem televizi a počítač a budete je ze strachu před škodlivými vlivy vyučovat sami, stanou se desetkrát úchylnějšími - zde ovšem není vyjádřena dostatečně odlehčeným způsobem, napadne člověka spíše po určitém přemýšlení, což je poněkud v rozporu s přímočarostí ostatních motivů.

I ve druhé části však nastávají humorné situace, byť již ne tak nahuštěně jako na začátku. Místy přicházejí tvůrci s nápady dosti bláznivými až krutými - například ona v titulku zmiňovaná ruka bude nakonec přece jen useknuta s snědena. Ostatně s motivem ruky si autoři vtipně vyhrávají ve více případech, ať už jde o utrženou ručičku panenky či ruku zlomenou po zasažení člověkem skákajícím ze střechy. V některých případech jde opravdu o nezávazné hrátky (zkoušení nejrůznějších kostýmů na maskování od renesančních po Sherlocka Holmese či domlouvání se na čase schůzky bez hodinek), jiné motivy mají určitou hlubší sdělnost (krutý televizní pořad zesměšňující lidi, shakespearovský herec vydělávající si v travesty show).

Někteří z recenzentů nabádali diváky k tomu, aby ve snímku tohoto žánru nehledali logicky navazující příběh a chápali jej spíše jako slepenec různorodých nápadů, u nějž nečekáme závěrečné vysvětlení. To by ovšem nesměl sám film dlouho stavět příběh víceméně klasický, v němž jedna situace rozvíjí druhou a divák nemá velký problém s orientováním se. Proto trochu zarazí, když logika začne ke konci poněkud skřípat, a některé věci nebudou zcela vysvětleny. Dobře nepochopíme, za co se vlastně Standa do vězení vrátí, ani to, zda byly kazety v jedné ze závěrečných scén vyměněny úmyslně, či náhodou.

Určitý oslabený dojem ze závěru filmu však nemění nic na tom, že se u tohoto filmu dobře pobavíte. Sice odlehčeně, ale rozhodně duchaplněji, než u mnohých komedií, které si “bavení” dávají do podtitulku. A možná se nad něčím i trošičku zamyslíte...