|
Hanka dostala k Valentýnovi KUDLU!
Che che, pomyslím si.
Otevře tu největší plechovku mandarinek, jakou jsem kdy viděla, a pustí se do HOSTINY.
„Nechceš na to lžíci?“ ptá se úzkostlivá Blanka.
„Nechci dík, nevychutnala bych si tak úžasný pocit z lovu,“
odpoví Hanka, s duchaplným MLASK sejme jazykem – jako žába když chytá mouchu – měsíček mandarinky z chladné oceli a sroluje ho zpátky do pusy.
...............
Blanka se neholí NIKDE!
Chi chi, pomyslím si.
„Ale Blani, vždyť se na ty chloupky nedá koukat. Tak dlouhý, hustý, černý a VŠUDE?!
Proč se neoholíš?“ Ptá se úzkostlivá Hanka.
„Věřím v Boha!“
odpoví Blanka. „Bůh pravil: Stvořil jsem tě k obrazu svému,“
pronese a slastně projede svou kštici na stehnech, na hrudi, ba i jinde.
................
A CO JÁ?
Zafňukám.
„Kdy tebe ty blbosti přejdou?“ ptá se úzkostlivá sestra.
„Vždyť víš, že tě máme rádi takovou, jaká jseš.“
„Raděj si dej ještě jedno!“
řekne a plácne mě přátelsky do zad, až mi vyletí z pusy má bělostně nadšená zubní protéza.
„Pane šíšníků, ještě jedno ploším váš!“
„Štaloplamen dešítku!“
| 
