Myslíme si, že žijeme realitu, ne virtualitu, jakýsi matematicko-počítačový 3D zobrazující proces až do té doby, než se začneme zabývat zvláštními procesy jak vůlí ovlivnit “hmotný” svět. Telekinéze, biomagnetismus, teleportace a materializace jsou dávno známou realitou, dnes silně tabuizovanou. Jak je to tedy, ptáme se pak, v čem vlastně žijeme? V reálném, či uměle vytvořeném světě, kde fyzikální zákony jsou jen matematickou záležitostí pro počítačovou grafiku, s uměle vytvořenými ději i pocity z nich? Že by život ve dne je jen jinou formou snu Kohosi vyššího?

Přesto se dá říci, že je to jako tón a hudba. Nedají se oddělit.  Nepochopitelné, ale pravdivé. Na konec je to jako u všeho ostatního – tvořivá Hra Absolutna, jež může Vše a také to dělá. Souvisí to i se vztahem vnitřku a vnějšku. Vnitřek je přesvědčivě virtuální, protože jak víme si v něm můžeme vytvářet jakékoliv obrazy a děje s emočním, pocitovým doprovodem. Přesto mají oba společný základ, jeden ovlivňuje druhý. Naše přání se mohou “zhmotnit”, tedy splnit, jak nás učí všechna náboženství i magie. Velkou roli v tom pochopitelně má vůle vyšších Já. Nakonec se stane jen to, co Ony chtějí. Mají totiž daleko více Inteligence a Energie, tedy i Moci, ale hlavně Svoje vlastní Záměry s námi. Tedy cesty vývoje osobnosti, sebenalézání se nekonečně způsoby.

Není to nová myšlenka, najdeme ji u Platona, v záblescích Ohně na stěně jeskyně, i Plotina. Ten si musel ovšem chvíli léčit duši než se z ohromení probral…