První kruh syn namaloval křídou
a obtočil švihadlem, je šišatý
jako to sluníčko z těsta
co mělo tendenci
na stěně plesnivět
ale chvíli svítilo tou přemírou korálků
zamáčknutých dětskou rukou
vedenou touhou po kráse
V tom kruhu ze švihadla
je spousta cetek. Děti jsou straky.
Sbírají klacíky a lesklá sklíčka.
I muži jsou straky. Ti sbírají všelijaké
plechové či kovové pokroucenosti
v různém stádiu rezatosti
už tolik nekoukají po kráse, spíš cetky
váží na decimálce, hledí na množství,
hlavně aby toho byl vagón,
pak to umístí ženské na lodžii
a když prší, když svítí slunce
stojí tam, velební, pupkatí
a kochají se svým majetkem.
Hlavně tím, kolik toho je.
Jak se dělá pískoviště?
to se vezmou takové klacky,
udělá se takové klackoviště,
do toho klackoviště
se nasype hromada písku
a už to je. Dozvídám se.
A synek v noci musí hlídat,
ten obzvlášť krásný klacík,
schovaný v křoví pod oknem,
který je flinta, meč, záchranná mise
až přijde vlk, tak tě maminko ubráním
ty rychle utíkej, a já ho tím klackem
praštím a zabiju. A pak ho sníme.
A lekne se zajíce
který v křoví zašustí.
Sedím v klackovišti
jsem nevyspalá,
a snažím se z pod hromady krámů
vytáhnout nafukovací bazén,
blíží se vedra, přichází pravé slunce.
Synek bude zálibně
kroutit si prsty
v teplém písku.
V noci možná zaslechne
jak tak bude pokukovat
po klacku v křoví
jak si matka otci stěžuje
a nezahlédne otce
jak hladí tu rebelku
která se snaží najít jména
všem podivuhodnostem
hromadícím se v bytě
Do rána kluk všechno zaspí
A zítra, jen co vzbudí se
bude lovit ještěrky
na rozbořené zídce
za domem.
|