Dubnová romance
Podíval se na mě při západu slunce,
dotkl se mě,
ale jeho ruka mne uštkla!
V očích něco zkaženého, smradlavého, páchnoucího,
přitom by mne měla jímat nebeská modř.
"Miluješ mne?" zeptal se.
Nejspíš čekal výkřik: "Ach ano, z celého srdce!"
Já v ruce spálila ten starý trapný film,
hlavu vytáhla do oblak
spolu s topoly.
Beránci mi okusovali ušní boltce a já řekla:
"Ne, jsem zamilovaná do té modři tady nahoře."
On: "Mám ji v očích, jen se podívej."
Ale když jsem ji ochutnala, přežvýkala,
ta pachuť pod jazykem,
vytřela mi hrdlo
a tělo potáhla bezdotykovou fólií.
Od těch dávných časů...
....v tomto vyústění
jsem bezdotyková
jako baterie,
v duši mi vře vřelá choroba,
zubí se,
smích má zalezlý mezi zuby
v hořké peckovici
a nikdo se nesmí nakazit.
|