Naty (Občasný,Redaktor) - 10.4.2004 > Všiml sis někdy, kolikrát se lze zeptat ČÍ? a Čeho? ve většině tvých básní?
Ta vazba něco něčeho je hezká, působivá a zajímavá, pokud se vyskytne ojediněle, ale v téhle koncentraci působí (alespoň na mne) přinejmenším podivně.
čí křik - holubic, náměstí čeho - potratů, hadříky čeho - stritýzu, navíc striptýzu čeho - růží, exekutorka čeho - úzkosti, zvěd čeho - střepů, zlomená křídla čeho - tavící sochy, prasklé tváře čeho - pannen.
A to všechno v pouhých šestnácti verších.
Střechy můzeí, zbytky pastelů a pětice obrázků ani nepočítám, protože tady mi ty vazby připadají alespoň přirozené.
