|
Dešti
Odnes mě k řece
vlno deště
ještě dnes...
Ach ještě ne!
Pokračuj tence
Dopověz
Prostá láska
Včelky Ach
ta ústa jara
polibek na čelo a na tvář
nikdy nezastará
Polibek na pyl
bez veselky
Re kapitulace
Živý v otevřeném hrobě
píšu o tobě v sobě
o tlaku a žáru
sepjatých v supernově
-
Otevřený v živém hrobě
píšu o uzavření...
Zrada
Beru kormidlo
a stáčím se kolem delfína...
Pořád se vzrušuji: "Co chvíli uplave!"
Stále tam je
Kormidlo už nepotřebuje
mou ruku Nastavilo se
Nikde nikdo kdo by fotil
Chci si zapálit doutník
pro nápravu dlouhé chvíle...
... Slov je čím dál víc
Ke vší trapnosti se zapisují
a ani ten výr
který se už rýsuje
nezačne
a nepřestane...
To
To silné
se časem samo sežere
jako se z lesů sotva
před vznikem prvního slova
vyžrala magie - - -
"To slabé
dítě málo jí!"
Poezie
To jaro
kdy prší nespavost
a kdy v knihách z prachu
zvířeného puntičkářkami
tečou mužům viditelné čárky - - -
Ty jarní úklidy přeháňkou
dočerna zasažených puntíků
plnící hrudní koše
slovy o srdci
- - -
Ty ženy uklízečky
natruc popohnané odevzdanou
výtkou sebevraha
že poezie
je mužská věc - - -
Až budeš přemýšlet
Až budeš přemýšlet
zastav se
a podívej se pozorně
na prsty u nohou
jestli si hrají
- - -
A bude to i moje zkušenost
až tě tak tajně najdu
a všimnu si
že bezděčně motáš
pramínek vlasů
na tužku...
Co?
Co si tak říkáš v čerstvém osamění
padaje ještě krátce
tryskem již zpřítomňujíc život...
Opakuješ věrně jedno jméno
nebo konečně křičíš
všechna?
Střechy
Přijal jsem práci tesaře
abych si osahal žebra Ježíšova
dříve než je sám napnu na hřeby...
Teď těžce dýchám
ale už vím: Stačí zabít
dva krováky sem
a sem...
V hlavě
Ať je to magnólie nebo lilie
vzkvétá do hloubky mé melancholie:
čí výše od země tím utkvěleji ve mně
Jsem jejich pylem Létávám na stohy
vábením nad jeteli přivádím do nich včely:
Do vyschlých stébel ztrácím své mátohy
Prosba
Umlč mne dlaní
dotkni se mne!
Zničení může být příjemné
Klaním se těsně nad mečem než klesne
mi únavou hlava... Prosím pohlaď mne
těžce a silně
jak poslední kousek kamene
má Paní
běžného kamene
Nenarozený
Pů: to jméno v kalendáři
nenajdeš... Ale objevíš je
v básníkových očích když si
rozklepáním zvětšelé ruce
schová do růže...
| 
