|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Mýtus o mně
tak jsem byl
a Pámbů ( ale mohl to být kdokoliv jiný)
se odšoural pryč
pár minut po stvoření
a nebylo co dělat
pak se ozval datel
kousek dál stál dutý strom
nafouklé břicho si žádalo plod
tak jsem do něj vlezl
a nechal se zarůst
datel zněl
učil mě rytmus
kloval souběžnicí křídel
můj první rytmus
a těmi křídly hřměl, jakoby se měnil v havrana
dodnes to bušení cítím
když je opravdově
úží mi žíly, jakoby si pamatovaly
na těsnotu stromu
křídla se měnila v bouřku
tehdy po stvoření byly hromy
rychlejší než blesky
i strom se měnil
černý pták zmizel
a můj strom ožíval a trpěl deštěm
taky se rodili škvoři
hlodali stromu kůru
a přibývalo ozvěn
jednoho jsem zašláp
zrovna když se jiný prohryzal až ven
a daroval mi světlo
od té chvíle se škvoři
v otvoru po půldnech střídali
a kradli mi světlo nocí
ale já byl vlastně rád
svět ostře hučel
bál jsem se světa
a hýčkal si své noční škvory
až se začali měnit ve sny
a strom se měnil
se druhou bouřkou přišla pohanka
projela prsty po kůře
jakoby zaříkala řeku
a něčím ostrým – možná jazykem -
do stromu cosi vyryla
dutý kmen se bolestně stáhl
a začal umírat
ale já si ho nevšímal a plný havraního rytmu
ptal jsem se: „ Ty nejsi škvor, viď ?“
nejdřív se lekla
ale když jsem zeptal dál, kterým směrem padá déšť
jestli od země k nebi nebo obráceně
začala se smát
jakoby na věky
prudce jsem tlačil do těla stromu
a bříšky prstů mu do kostí tisknul
munchovské obrázky
protože pohančin smích
zněl jako máchání křídel
a já ani jedno nikdy neviděl
strom držel
skoro mrtvý
pohanka odcházela
ale vracela se
a při každém svém odchodu
mě přes kůru objala
otiskla za léta do kůry všecky svoje tvary
chodila dlouho
prsy měkly, nohy opuchly
a strom se znovu měnil
až chodit přestala
a já vyrostl tak
že nešlo dál bdít
a škvoři byli plní větví, které škrtily
probudil mě vítr
strom seschl úplně a otevřel se
dole pode mnou si město rozpustilo vlasy
a z rozvodněných Teplic
pršelo k nebi
zpíval jsem kohoutí písně
jaké jsou slyšet nad tvojí postelí
a duše pohanky se v nich rozpustila
|
|
|
