Do kláves okenního parapetu buší studený déšť
Jako prsty šíleného, dekadentního klavíristy.
Z mé černé kávy se už dvě hodiny nekouří,
Odporná, mastná skvrna na jejím povrchu se zvětšila.
Ráno, až světlo dalšího dne znásilní mou ložnici,
Černá káva bude horká a chutná jako rty ženy.
Rty černé bohyně s vysokým čelem a plnými prsy,
Kterou jsem si vysnil během nekonečných cest.
Ta bohyně je ztělesněním všech mých tajných přání,
A proto neskutečná jako milý státní úředník za přepážkou.
Raději už půjdu, aby sem ještě náhle nevstoupila,
A nedala mi platit zlatou mincí za krásu svého klína.
Konzervativní kravata a bílá košile s decentním proužkem,
Dalších deset hodin jsem váš a platím za to těžkou daň.
Peníze dnes dostanou jenom hodní chlapečkové a za co?
Nechtěl jsem být jedním z vyvolených a přece se jím stanu.
Sláva, bohatství, úspěch, prosperita, likvidita a papuče v chodbě
Jsou krásné, šeptáš poníženě a tvůj pohled nevýrazně páchne.
Není rozdílu noc promilovat nebo propracovat s Tebou,
Jsi mi ženou pokornou, čekající a věrnou protože vlastně nejsi.
Nikdy jsem Tě krásko neviděl a nikdy Tě ani za dne neuvidím,
Stvořila jsi mi den k zaplašení všech ničivých muk prací a zlem.
Noc je ale vždycky naše a Ty potom přijdeš a mé lůžko zavrzá,
A já mám moc potrestat sodíkové výbojky za jejich drzý hluk.
Odcházíš vždy před úsvitem a ráno po Tobě zbude jenom vůně,
A otisk Tvé hlavy a ňader v prachovém polštáři s dvěma Tvými vlasy.
Já mohu zase prodat trochu movitého štěstí několika lidem, A smát se jim vesele do tváře protože vím, že mám doma Tebe.
|