|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pokosená mez
teď už
v květnu
a já vidím daleko
Je jasno
Voní
jako vždycky v tuto dobu
Uplně stejně
Pán na zhrádce volá,
jako vždycky
na mého velkého Bena
"Co ty,
blesku,
čerte!"
Dneska jsme se mu však museli připomenout,
schoval se do skleníku
Prý nás poznal po funění
Funíme oba
já i Ben
Každodenní rituál
Kdybych Bena oklamala
a šla jinudy
lehl by si
a koukal na mě
Jdeme
přes potok
přes kopřivy
ještě pořád
jako vždycky
znovu a znovu roste tady
zvonek
kopretina
kohoutek
ke křížku
s ulomeným křížem
Je tu ticho
možná za chvíli však vyřítí se za stromem nějáký puberta z naší vesnice,
aby tady
vyzkoušel adrenalinový sport rychlojízdy na své super motorce
Nebo si udělají ohníček,
jako za starých časů,
ale místo pojídání brambor
budou kouřiti
trávu
Ben utíká za kočkou
blbeček
neví,
že ji nedohoní
jako vždycky
Trhám kopretinu
a koukám
na Ukřižovaného...
Dávám Mu ji
Mlčím
Tohle je moje místo
Moje místo
Minule jsem tady našla vykvetlý hloh
Byla jsem ráda,
nechodím tu jen já
Nebe...
Ben koupe se v potoku
teď je celý mokrý a špinavý
čas,
aby se ještě vyválel v nějaké zdechlině
Jdeme
přes pšeničné pole
tu cestu,
co tady vedla kdysi dávno
nám hloupě zaorali
Teď tu máme svou novou cestu v poli
"Vždycky si najdem svou cestu
Cestu,
která nám patří..."
blatouh
pomněnka
violka
Doma babička se zlomenou rukou
a na zahradě malé kačenky
Ben na mě čučí z ohrady
a já ho hladím po čumáku
a drbu za ušima
"Však zítra neboj,
znovu půjdeme přes potok,
ke křížku"
Půjdeme
Znovu,
jako vždycky...
|
|
|