a pak narazil mráz
po tělech vstaly krůpějky a zněly jako
dívčí jméno
Stradivari zaklepal dvakrát "ale" líným hodinám
jeho dřevěné boty - pět chladnokrevných rysek pár vteřin před napnutím
poslední bezsametí
překvapivě
dva výbuchy, dvě ticha
zarazila se do vlasů a nepřestala scházet
s kým mráz smýkl
uvadl výš -
vstaň a nespouštěj z něj oči
ten nádech
sevření, povolení, a hrdý rytmus po linkách jde sám
a přitom všechno jen ne rovný
dva výbuchy, dvě ticha
slábnou rotace povzbuzených duchů
přemítám, zda byli schovaní v předsálí, nebo jen tak tady
magnetky na chloupcích a další sever
další jih
nádech
sevření, povolení, stisknout krk a zchladit místo
mezi činely a lóží
dvě ticha, dva výbuchy
a dokonalý nálet přezurčí na dvacet menších louží
další z nich -
překonají vzdálenost a s horizontem mizí
leč tady žádný není a tak putují zas zpátky -
nádech
sevření, povolení, trochu volněji u krku a melodie končí
překvapivě
jako ticho před bouří
a potlesk černých růží... |