Nad rákosím se chvěje duhový větrník,třese se a cuká,až náhlý poryv větru od rybníka dá směr jeho svištivému otáčení a čírky se zelenozlatým pírkem na křídle udiveně dají chocholaté hlavy dohromady v rokujícím kruhu.
Větrník se zatím dotočil do malé černé kuličky,postrádající logiku a směr,rozpačitě trčící nad kalnými vodami,až se prostor kolem ní vyprázdní do hlubokého blankytu a posléze noci jako tmavěmodrá silná káva,v níž se všechno rozplyne a ztiší.
Oči žab probleskují temnotami a poutníka noci jímá strach
Lampy vrhají své magické divadelní světlo na hladkou sametovou cestu,bolestně vedoucí
do hebkých
polštářových zahrad.
Spočiň zde a rozeberou tě
jemně
na kousíčky,
sladce...tě spotřebují
na výrobu ticha...........................................................................................
|