|
|
|
Dáma v šatě krvavém Autor: fnek (Občasný) - publikováno 26.2.2001 (09:16:46), v časopise 5.3.2001
|
| |
Ona šla a v jejích patách děs,
na rouchu ulpěla jí krev.
Proč mnoho z nás hned na ní špínu nevidí,
snad za to může úsměv svádivý.
Z rudých rtů splývají slůvka vábivá:
„Pojď ve jménu mém a dostane se ti čeho žádáš.“
Zlákat se dala spousta snílků, zbloudilců
a po ulicích válejících se opilců.
Už řinkot zbraní rozlévá se ulicí
a v hospodách zůstala spousta piva
v nedopitých sklenicích.
Zničili vše a měli málo,
jejich velitelce srdce se jen smálo.
Ona odešla škodit do jiného kraje
a rozum vrátil se do hlav,
které byly tak zatemnělé, prázdné.
Vítr odvanul dým a mlžný opar,
viděli svůj čin a jaký měl dopad.
A bojovníci všichni v lesklých brněních
procházejí spáleništěm,
kde je spousta mrtvých, raněných.
Krev pomalu vsakuje se do země a já modlím se,
aby už nikdy nepřišla ta dáma v šatě rudě zbarveném.
Ta, která lidi pobláznit dovede.
|
|
|