Křížová cesta jedním létem

Květen

-         Tak se prosímtě opatruj a napiš mi, žes dobře dojela…Nebreč, zas se uvidíme…- -Já bych mohla přijet ještě příští sobotu…

-         Ale…ale to už skoro odjíždím. Vždyť v neděli jedu domů…

-         -No právě, jeli bychom spolu…

-         No, já…já…uvidíme, víš, to se ještě domluvíme.

-         Ty nechceš, abych přijela???

–        Ne, ne, tak to není…ale zbytečně bys cestovala…

–        Aha, ty tu budeš mít jinou…

–        Ale prosímtě!Já těžko.

–        Tak proč? Hele, to už je ten vlak….Uvidíme se v Praze.

Červen

VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!

-Jé, moc díky, jsi první a zatím jediný, kdo si vzpomněl,  že mám narozeniny…Ten koncert odpoledne je, půjdeš teda se mnou?

- Nevím, Hani, já teď spal, není mi moc dobře. Psychicky i fyzicky. Jak mi bude, uvidíme. Já vím, že máš narozeniny.

Červenec

…kocour se schoulil na tvůj klín…melodie zaniká v hluku motoru. – Teď jsem dostal milou sms…tak už můžem…cvak…u nohou spí ti dalmatin… Proč to dáváš najednou tolik nahlas? To kůli té sms? Touží po tobě, aspoň?

-Možná.

 -Já to myslela jako legraci!

-Vždyť já taky!

-Dobré ráno. Já jsem vůbec nespala…

-Proč jsi nespala?

-Pořád jsem v duchu slyšela tu písničku…Jak je to …a po tvé krajce od spodničky už bych nerad sáh…a jak jsi to zesílil…

-Ale jdi ty.

-Ty nějakou máš? Jestli je nějaká na obzoru, řekni mi to prosímtě, teď hned. Já nebudu dělat scény, neboj se, nic takovýho. Chci předejít nedorozumění..

- Copak já vím, co bude? Na obzoru vždycky něco je, ale já musím nejdřív vyřešit to doma…co já vím, co bude…

- Řekni mi: neboj se a já ti budu věřit…Řekni to a já ti uvěřím…

- Neboj se…

- Kdybych byla nějaká divná, tak to je z nevyspání, víš, že celou noc jsem nespala…Tak kdybych se chovala nějak divně, ani to nejsem já…

- Tak pojď rychle, ať jsme v domečku, ať můžeš jít spinkat…

- Jestli se mi podaří.

- Tak já tě budu kolíbat…

- Ty si děláš srandu, ale já bych něco takovýho potřebovala…

- Nedělám si legraci!...šss,spinkej…

- Nemůžu.

- Proč…?šššš.

- Já potřebuju, abys mi to udělal…usnu v minutě, znám se. Díky, já už spím…

- Jak vy dva to spolu máte? Vy spolu žijete?

- Ne, to ne.

- A jak to teda je? Patříte k sobě, ne?

Dlouhé ticho přeruším já: - Patříme k sobě…

On dodá:  - Pracovně určitě.

-…co se děje, nic o tobě nevím už 14 dní? Kdy půjdeme tancovat, jak jsi chtěl?

- To nevím, Hanko. Řeším důležitý věci, životně důležitý, zatím se mi nechce o nich mluvit. Mám tě rád a posílám ti pusu.

Srpen

- Pojeď se mnou k Tereze, je volný víkend…

- Hanko,  už na neděli program mám. Vždycky se věci mění, ale zatím je to takhle.

- A co se děje? Tři neděle tě prosím o rozhovor. Přestávám ti věřit.

- Jedeš za tou Terezou?

- Nejedu, kašleš na mě, tak ne.

- Nekašlu na tebe, jen řeším.

- Co řešíš?

- Nemám ani chuť, ani důvod ti to říkat…

- Máš nějakou ženskou? Odpověz mi prosím popravdě, já to unesu.

- Kdybych to jasně věděl, tak ti to napíšu. Nevím.

-         ...jak ti je?

-         Hezky, moc, po tak dlouhý době. Jsem ráda, že jsme spolu.Nech to zvonit. -- Počkej, tohle nemůžu…: Ahoj, já jsem viděl, žes už jednou volala…Taky jsem ti chtěl volat.  Hlas doznívá na chodbě: Co dělám? Já, já jsem teď spal…

/12.8.2004, 8:18hodin, from life/