|
| |
 |
|  |
Stroj na potomky vykonal své, manžel s pýchou zaslzel, políbil manželku na čelo a spěchá synka řádně oslavit s kolegy z práce.„Mám syna“. „Gratulujeme“. A stroj kojí doma dítě a má mít radost z toho, že manžel má syna a zvykat si na korodující stavy, který mají být utěšeny tím, že promáchne ve vodě manželovu košilku politou vínem.
A vyhlídky do budoucnosti ? V práci byla nahrazena a nejspíš bude po mateřské muset hledat nanovo. Tentokrát už do dotazníků musí zanést i to, že má dítě, na což je brán velký zřetel. Co když dítě někdy onemocní? Zůstane s ním doma manžel ? Nakoupí, vypere, vyžehlí a připraví večeři. Večer přijde manželka z práce, povečeří, popovídají si, kouknou se spolu na zprávy, při kterých usne manželka. Manžel tiše myje nádobí a sleduje pospávající rozkošný protějšek. Ráno připraví snídani, zamává manželce na cestu a je vděčný, že ji má.
Realita obrácená na hlavu? Co s tím provedeme?
Chlapi si řeknou : „Jéžíš, co to je? Jaký změny? Nějaký feministky ať zůstanou doma u sporáků.“Nebo „Co nám nabouráváš zavedený zvyklosti?“ Oslovení "feministko" působí u nás spíše hanlivě. Valná většina si pod ním představí dlouhonohou rozzuřenou Američanku, která žaluje každého muže za to, že se na ni podíval. Muži si v mozku vytvoří feministickou kostku a nemíní připustit cokoliv dalšího.Nejde ale přece o žalobu za otevření dveří. Jde o žalobu starověku a středověku, obvinění z toho, co s ženami prováděly a jaké to má následky.
Nechci stavět do role utiskované chudinky, vím, že mezi chlapem a paprikou není žádný rozdíl, že mužům pracuje mozek víc mechanicky než ženám a v hlavě jim hladoví spousta brouků mozkožroutů. Nehádala bych se o tom, čí brouk je vypasenější nebo hladovější, ale spíš bych protlačila do mužských mozků malou kapacitu, která by odbourala: Ženu jako hospodyni, jako hračku, ženu jako slabocha….
Chci, aby v cizojazyčných učebnicích zmizely závorky, když se objeví ženský rod, chci se někdy učit slovíčka ve formě she/he = ona/on nebo Die Lehrerin, e; -, -nen (Lehrer,, r; -s, - .) = učitelka(učitel), chci, aby se v tabulkách časování objevovalo na prvním místě elle-ona a kousek dál il-on, aby na prvním řádku stálo Bonjour, madame a teprve na druhém Bonjour, monsieur a chci, aby to tak psali učitelky a učitelé na tabulích. Chci, aby příštího Českého lva moderovali 2 ženy a chci, aby vzniklo víc televizních a rozhlasových pořadů moderátovaných ženami. Je mi buřt, že na to nejsme zvyklí!!!
Když se podívám na všechny světové strany vyšších postavení, všude si to špekují muži. A když se na stejné místo dostane žena, má nižší plat. To je pobuřující. A co NATO, co NASA, spolky, kde mají muži pré k svým finančně flintičkovským hrátkám? A ženám vstup zakázán? Proč do vesmíru létá většina mužů? A proč si spousty mužů přejí, aby jejich potomkem byl SYN. Mám se cítit méněcenná, když jsem se místo vytouženého synka narodila já, méněcenná holka? Proč jsou všude generální ředitelé a proč se o generální ředitelkách zmiňují v časopisech pod tučně vytištěným úspěšné ženy. A proč se nadává na ženy řidičky, na ženy manželky, na ženy, co neumí vařit, na ženy "nemotory"? V technických oborech je žena v porovnání s mužem pozadu, ale proč? A jsme opět u toho. Od malinkata mají dívenky předurčeny panenky, kočárky, vaření na písečku, starost o plyšáčky… Nikdo se mě neptal, s čím bych si hrála raději, dostala jsem panenku i s kuchyňským servisem a bylo.
A když se podívám na personál přednášející na vysokých školách, nastane další iritace. Vedou muži nad ženami!!! A kolik znám proděkanek a děkanek nebo rektorek?
Uváděné požadavky se možná zdají být směšné a malicherné, ale začít se musí právě tady. Začít se musí od maličkostí. Zároveň se však musí změnit podstatné body:
chudoba (Mezi chudé a chudobou ohrožené skupiny ženské populace patří ženy rozvedené či opuštěné partnerem, ovdovělé, osamělé matky, ženy na mateřské dovolené i ženy v domácnosti, dále ženy zdravotně postižené a nezaměstnané (často čerstvé absolventky škol a středních odborných učilišť.)),
vzdělání a příprava na povolání(Celková úspěšnost přijetí na VŠ (školní rok 1996/1997) byla katastrofální - jen 21% přihlášených dívek bylo přijato. Ukazatele vysokého podílu zaměstnanosti žen v produktivním věku v ČR tak vlastně zakrývají skutečnost, že je zde velká skupina žen, která by se mohla (a chce!) vzdělávat, studovat, ale která nebyla pro vysoký počet zájemců přijata. Jde o fenomén nucené nedovzdělanosti významné části ženské populace),
zdraví(Zdraví ženy je podmíněno kvalitou jejího citového i sociálního bytí a dobrým fyzickým stavem. Je určováno jak společenským, politickým a hospodářským kontextem jejího života, tak biologickými faktory. U žen se více vyskytují spíše chronické nemoci "mírnějšího rázu" s velmi výraznou složkou psychosociální. Znepokojujícím faktem je nárůst poruch příjmu potravy u dívek a žen. Bulimií či mentální anorexií trpí zhruba 9 až 12% ženské populace. Příčinou je často sexuální zneužití a následný nepřátelský postoj k vlastnímu tělu, odmítání ženskosti v podobě sekundárních pohlavních znaků. Důležitou roli hraje i tzv. objektivizace ženy, diktát atraktivnosti a štíhlosti, frustrace zapříčiněná rozporuplnou povahou úlohy dnešní ženy a znemožněním kontroly věcí obecně.),
násilí(Napadení je klasifikováno jako trestný čin, pouze pokud je žena 7 dní v pracovní neschopnosti. Po dobu soudního řízení není ženě poskytnuta ochrana a násilník není zbaven přístupu do společeného bytu. … V případě oznámení znásilnění je se ženou zacházeno nedůstojně, vina je přisuzována oběti a následuje společenská stigmatizace. Strach, stud a nedůvěra odpovědných institucí vede ženy k utajování znásilnění. Skutečný počet případů tedy není znám. …Sexuální obtěžování v zaměstnání není zakotveno v zákoně a ve veřejném mínění podléhá zkreslení a dezinformaci. Z těchto důvodů se postižené ženy obávají z druhotné viktimizace=" na základě životní zkušenosti se člověk stává znovu či opakovaně obětí, setkává se s nepochopením, s odmítnutím, se šikanou apod. jako projevem neochoty nebo neschopnosti struktur tento problém zvládnout" a sexuální obtěžování se často řeší odchodem z pracovního místa.),
rozhodování(Pracovní trh odráží nerovné postavení žen. Např. je silně segregován dle pohlaví na mužské a ženské profese, ženy v průměru v r. 1997 vydělaly o třetinu méně než muži, ženy nedosahují vedoucích pozic v ekonomice. Podle výsledků výzkumných prací v této oblasti prokazatelně funguje: skrytá diskriminace žen s dětmi, skrytá diskriminace žen ucházejících se o významné a lukrativní pozice v ekonomice, skrytá diskriminace v zaměstnávání žen - např. čerstvých absolventek lékařských fakult, slabá ochrana žen sexuálně obtěžovaných v práci, pohotovost zaměstnavatelů častěji propouštět ženy. … Nepřiměřeně nízké zastoupení žen ve vyšším řídícím postavení v oblasti umění, kultury, sportu, médií, vzdělání, náboženství a práva se spolupodílí na tom, že ženy mají jen velmi malý, omezený vliv v mnoha klíčových institucích a v oblasti praktické politiky.)
Rozvoj autonomního rozhodování u dívek také nepodporuje fakt, že většina školních učebnic a školních výnosů, se kterými je dítě denně ve styku, používá sexistické jazykové formulace. Co se týče vzdělávání, dívky v České republice mají možnost absolvovat všechny stupně škol všech oborů (vyjma některých specializovaných oborů vojenských škol, které mají být dívkám zpřístupněny v souvislosti se vstupem ČR do NATO). Avšak kvalitní vzdělání nezaručuje absolventkám stejné příležitosti získat odpovídající zaměstnání.
Dívky jako děti a dospívající jsou také významně častěji obětmi sexuálního zneužívání a násilí než chlapci. Ochrana dívek proti násilí, respektive postihování tohoto násilí a péče o oběti je v našich podmínkách záležitost opomíjená a nedořešená.
A jak se podílejí média? Kontraproduktivně vyznívá setrvalá kampaň zaměřená na ženské osobnosti (v politice, umění, popu, apod.), která atakuje ženy otázkami, zda jsou feministky či zda podporují feminismus a sugestivně si vynucuje stereotypní odpovědi. Segregace ženských osobností, zvýrazňování dvojí role ženy ve vysokém postavení, prezentace žen v reklamě a vůbec v médiích svědčí o zakořeněných patriarchálních stereotypech. V 90. letech se média - bez rozdílu typu - podepsala na falešném a pokřiveném obrazu západního feminismu a feministického životního postoje nabízeném i vnucovaném české společnosti.
|
|
|
