Nepříběhová ( z DAMAŠKU)
… jsou noční tramvaje
řízené blázny
s lhostejností k bezkolejí
já hostem, nemám právo
zde počítat vagóny
snad stačila by jedna ruka
prohnuté tyče – telegrafní dráty
kde koná se barev karneval
však bez škrabošek
pozvánka zřídka přichází mi
sedávám (ne proto raději)
v posledním vagónu se ženou
povědomé duše
neznámé měnné tváře
ona zakládá mi nebe mezi dlaně
zalité do gramofonové desky
ze starého Agaňoku
já vznáším se nad damaškem
a vidím…
tramvaj
cizí tváře
sebe
a pokaždé končíme spolu na začátku,
jen většinou si nevzpomínám…
|