rok se s krokem sešel

lesklé schody jako další nerozlučný přítel

přidává se po špičkách jde dál

malý koncert pobitého světla nad vchodem

rádobyvelcí 

krom krve a koprové omáčky

nesnáším také kosmopolitní páry

královny večerů a krále nocí

jsou to podomní obchodníci s nedosažitelnostmi

přesto uťáplí staromanželé v baru pro mladší

nesnáším

ale sledovat je zmůžu

z hromady kolem se vyloupnou a zmizí

ona s holými zády, on bez vlasů

Manon je moje zemřít pro...

(nikdo tě sem nezval)

jako pohádka o lišce a Budulínkovi

jde o to kdo koho sveze (a jestli na ocásku)

.

.

.

jsem mírný

ať se klátí a věší si kladky kolem krku

ať zavládne vykloktaný smích (jako s.t.o.p.a.n.g.i.n.)

sláva tomu otylému princi...

mačkajícímu všechno oblé

sláva té přítulné princezně

JE peněženka a JE penis