Sypou se ze mně slova

o kterých

ani Nevím

že je v sobě mám

( Před devíti rokama

 Naše tříletá dcera má astmatický záchvat,Volám Ti.Nebereš telefon.Běžím s ní na pohotovost.Nechávají ji v nemocnici.Čekám na tebe doma s naším ročním synem.Volám Ti.Nebereš telefon. Ve tři ráno ho  zdvihne nějaká holka. Položí mi ho.Přijdeš k obědu. Byl jsem na mejdanu, řekneš mi. Nekřičím. Jsem ráda že ses vrátil )

.

Díváš se na mě

Nic neříkáš

Bral sis

ze mně

každý den

kousek

nedal si za to

Nic

( Štědrý den před třema rokama. Dopoledne jde š na chvíli ven. V pět odpoledne poprosím souseda, aby nám dal stromek do stojanu. Děti ho nazdobí.Čekáme. Přijdeš až večer, úplně opilý. Nekřičím. Štědrý den máme pětadvacátého).

To nic

které mi dáváš

už nechci.

(Dva roky zpátky.

(Pozvala jsem jí na kafe.Spí s Tebou. Chce s Tebou žít. Zmlátíš mě, co jsem si to dovolila.Omluvím se.Za pár týdnů se od ní vrátíš k Nám)

.

Ptáš se

co

můžeš udělat

Rozesměje mě  to.